Читать онлайн книгу "Vláda Královen"

VlГЎda KrГЎloven
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #13
ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto MattosV knize VLÁDA KRÁLOVEN (Čarodějův prsten – kniha třináctá) vede Gwen zbytky svého národa v exilu na plavbě k nepřátelským přístavům Impéria. Sandařini lidé je přijali a oni se teď snaží v úkrytu nabrat síly a vybudovat nový domov ve stínu Volusie. Thor, odhodlaný zachránit Guwayna, pokračuje se svými bratry z Legie na výpravě daleko za moře, k ohromným jeskyním, které korunují Zemi duchů. Setkávají se s nepředstavitelnými stvořeními a procházejí exotickými zeměmi. Na Jižních ostrovech se Alistair obětuje za Ereca – přesto by ale nečekaný obrat událostí mohl vést k tomu, že oba přežijí. Darius riskuje vše, aby zachránil svoji životní lásku, Loti. Dokonce se odváží sám postavit Impériu. Zjistí ale, že jeho střetem s Impériem vše pouze začíná. Navíc vládkyně Volusie pokračuje ve svém vzestupu po Romulově vraždě. Upevňuje svoji moc nad Impériem a pracuje na tom, aby se stala nemilosrdnou královnou, kterou vždy toužila být. Přežije Gwen a její národ? Podaří se najít Guwayna? Přežije Alistair a Erec? Zachrání Darius svoji lásku Loti? Přežije Thorgrin a jeho bratři ve zbrani?Se sofistikovaným budováním světa a charakteristik je VLÁDA KRÁLOVEN epickým příběhem o přátelích a milencích, o soupeřích i nápadnících, o rytířích a dracích, o intrikách a politických machinacích, o vyzrávání, o zlomených srdcích, o klamu, ambicích a zradě. Je to příběh o cti a odvaze, osudu a předurčení, o čarodějnictví. Je to fantasy, která nás přenese do světa, na který nikdy nezapomeneme. Do světa, který zaujme člověka každého věku i pohlaví. Příběh mě zaujal už na počátku a nepustil mě… Je to úžasné dobrodružství, které má spád a je už od začátku nabité akcí. Nenajdete v něm žádná hluchá místa. Paranormal Romance Guild {komentář k PROMĚNĚNÁ}







VLГЃDA KRГЃLOVEN



(SГЃGA ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN – KNIHA TЕ?INГЃCTГЃ)



MORGAN RICE


Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 11 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se ze ЕЎesti knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.



Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



„ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN mГЎ vЕЎechny rysy potЕ™ebnГ© pro jasnГЅ ГєspД›ch: hlavnГ­ i vedlejЕЎГ­ pЕ™Г­bД›h, zГЎhadnГЎ atmosfГ©ra, stateДЌnГ­ rytГ­Е™i a rozkvГ©tajГ­cГ­ vztahy, kterГ© zacelujГ­ rГЎny na zlomenГЅch srdcГ­ch, a dГЎle takГ© podvod ДЌi zrada. Slibuje dlouhГ© hodiny zГЎbavy a jistД› uspokojГ­ vЕЎechny vД›kovГ© kategorie. DГ­lo najde svГ© mГ­sto v knihovnГЎch u vЕЎech pЕ™Г­znivcЕЇ fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

„Velice zГЎbavnГЎ epickГЎ fantasy.”

—Kirkus Reviews



„MЕЇЕѕeme zde spatЕ™it zrozenГ­ nД›ДЌeho vГЅjimeДЌnГ©ho.”

--San Francisco Book Review



„NaЕЎlapanГ© akcí…. VypravД›ДЌskГЅ styl RiceovГ© je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.“

--Publishers Weekly



„ Velmi ДЌtivГЎ fantasy …. PoДЌГЎtek nД›ДЌeho, co mГЎ ambice stГЎt se oblГ­benou fantasy sГЎgou pro mladГ© ДЌtenГЎЕ™e.”

--Midwest Book Review


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

VZESTUP STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ.3)

ZROZENГЌ UDATNOSTI (Kniha ДЌ.4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ.5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)













PoslechnД›te si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN ve formГЎtu audio knihy!


Copyright В© 2014 by Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

Copyright obГЎlky Slava Gerj, pouЕѕito v licenci Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#u51f2538d-e39c-5479-9ce8-db82e0cddd79)

KAPITOLA DRUHГЃ (#ua141a511-ce1b-58da-b9b6-e81aeddeae54)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#u96b06d5f-b928-5278-b83a-260a8de3d925)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u1ee8772d-08ae-5461-8736-cddcb4368090)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#ud59e40a5-2cb0-57da-813d-d9b99d50e07c)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#u55d5bb61-9417-5687-9117-8d07bddf403b)

KAPITOLA SEDMГЃ (#u0836ae43-3f95-56ee-8923-4c2c1a1a9c79)

KAPITOLA OSMГЃ (#u560dbb72-66a5-5057-b8b6-a32fb6d03a6f)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#u4970a3f3-66d5-59be-ad0a-96259b22098e)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#uca698e8a-2c06-4c92-9caa-d8d40bc9ac95)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)




KAPITOLA PRVNГЌ


Thorgrin nekontrolovatelnД› padal z hroutГ­cГ­ se hory a neustГЎle pЕ™itom narГЎЕѕel do hlГ­ny a kamenЕЇ. CelГЅ svД›t se s nГ­m toДЌil. SnaЕѕil se nД›jak zorientovat a pЕ™evzГ­t kontrolu, ale nedaЕ™ilo se. Koutkem oka zahlГ©dl, Еѕe ostatnГ­m se nevede ani o chlup lГ©pe. I oni se zoufale snaЕѕili zachytit koЕ™enЕЇ, kamenЕЇ anebo ДЌehokoliv jinГ©ho, aby pГЎd alespoЕ€ trochu zmГ­rnili.

Thor si uvД›domoval, Еѕe se neustГЎle vzdaluje od vrcholku vulkГЎnu a tedy i od Guwayna. Pomyslel na ty divochy tam nahoЕ™e, kteЕ™Г­ se chystali obД›tovat jeho synka, a straЕЎnД› pЕ™itom zuЕ™il. Zoufale kolem sebe drГЎpal mezi prsty mu neustГЎle proklouzГЎvajГ­cГ­ hlГ­nu, Е™val a nechtД›l se s tГ­m smГ­Е™it.

AЕҐ se vЕЎak snaЕѕil jak chtД›l, nemohl nic dД›lat. Byl rГЎd, Еѕe stГЎle jeЕЎtД› dГЅchГЎ a je schopen vnГ­mat, co se dД›je kolem nД›j. Mnohem mГ©nД› se mu uЕѕ daЕ™ilo chrГЎnit se pЕ™ed nГЎrazy valГ­cГ­ se masy zeminy. MД›l pocit, jako by na nД›j zrovna padala tГ­ha celГ©ho vesmГ­ru.

VЕЎechno se odehrГЎvalo straЕЎlivД› rychle. Thor si to sotva stГ­hal uvД›domovat, ale v jednom okamЕѕiku si vЕЎimnul ostrГЅch skal, na kterГ© se vЕЎichni Е™Г­tili. Jakmile na nД› dopadnou, bude s nimi amen.

ZavЕ™el oДЌi a pokusil se vzpomenout si na svЕЇj trГ©nink. Na vЕЎechno, co jej Argon uДЌil, i na slova svГ© matky. SnaЕѕil se najГ­t klid uprostЕ™ed bouЕ™e a probudit sГ­lu vГЎleДЌnГ­ka. PЕ™Г­mo pЕ™ed oДЌima se mu odehrГЎvaly zГЎЕѕitky z celГ©ho Еѕivota. Byla tohle jeho poslednГ­ zkouЕЎka?

ProsГ­m, BoЕѕe, modlil se Thor, pokud existujeЕЎ, prosГ­m, zachraЕ€ mД›. Nenech mД› takhle umЕ™Г­t. Pomoz mi znovu oЕѕivit moje sГ­ly. Dovol mi zГ­skat syna zpГЎtky.

Jakmile na ta slova pomyslel, okamЕѕitД› pocГ­til, Еѕe je jeho pЕ™ГЎnГ­ zvaЕѕovГЎno. On sГЎm byl posazen na misku vah a pЕ™ed zkouЕЎku, kterГЎ jej pЕ™inutГ­ najГ­t v sobД› mnohem vГ­ce vГ­ry, neЕѕ doposud mД›l. Byl teДЏ vГЎleДЌnГ­kem a, pЕ™esnД› jak jej matka varovala, bude muset podstoupit test hodnГЅ takovГ©ho titulu.

ZavЕ™el oДЌi a svД›t najednou zaДЌal zpomalovat ve svГ©m pohybu. Thor se, navzdory situaci, zaДЌГ­nal cГ­tit klidnД› a spokojenД›. Jeho Гєdy se rozproudily ony znГЎmГ© vlny hЕ™ejivГ© energie. ZaДЌal mГ­t pocit, Еѕe to, co bylo Thorem, bylo vД›tЕЎГ­ neЕѕ jeho fyzickГ© tД›lo.

Najednou jako by byl vnД› svГ© fyzickГ© schrГЎnky. ShlГ­Еѕel sГЎm na sebe, jak padГЎ dolЕЇ z hory. UvД›domil si, Еѕe uЕѕ nenГ­ jenom tГ­m tД›lem, ale nД›ДЌГ­m mnohem vД›tЕЎГ­m.

A pak byl najednou zase zpГЎtky. Zvedl dlanД› nad hlavu a spatЕ™il, Еѕe z nich vytryskly dva paprsky jasnД› zГЎЕ™Г­cГ­ho svД›tla. ZaДЌal s nГ­m pracovat, tvarovat jej a bД›hem chvilky kolem sebe i svГЅch bratЕ™Г­ utvoЕ™il svД›telnou kouli. Jakmile to dokonal, masa hlГ­ny i kamenГ­, kterГ© se na nД› aЕѕ do tГ©to chvГ­le valily, se najednou o ten ЕЎtГ­t zaДЌaly rozbГ­jet jako divokГЅ horskГЅ potok o skГЎlu.

StГЎle jeЕЎtД› klouzali, ale uЕѕ o poznГЎnГ­ pomaleji, aЕѕ se nakonec ГєplnД› zastavili na rovnГ©m mГ­stД› na ГєpatГ­ hory. PЕ™istГЎli v mД›lkГ© vodД›, kterГЎ jim dosahovala po kolena.

Thor se ohromenД› rozhlГ©dl kolem a potom vzhЕЇru do svahu. Lavina kamenГ­ a hlГ­ny se zastavila o jeho energetickГ© pole a teДЏ nad nimi visela, zdГЎnlivД› ve volnГ©m prostoru, a hrozila zЕ™Г­cenГ­m. Ani nemohl uvД›Е™it, Еѕe to byla jeho prГЎce.

„NД›kdo mrtvГЅ?“ zeptal se O'Connor.

SpatЕ™il Reece, O'Connora, Convena, Matuse, Eldena a Indru. VЕЎichni byli zmodЕ™incovanГ­ a otЕ™esenГ­, ale zvedali se na nohy. VЕЎichni to jako zГЎzrakem pЕ™eДЌkali bez vГЎЕѕnГЅch zranД›nГ­. DlanД›mi si tЕ™eli tvГЎЕ™e, aby z nich dostali tu nejhorЕЎГ­ ЕЎpГ­nu. Vypadali, jako kdyby se prГЎvД› vynoЕ™ili z uhelnГ©ho dolu. Thor vidД›l, jak vdД›ДЌnГ­ jsou, Еѕe jsou stГЎle jeЕЎtД› naЕѕivu. V jejich pohledech ДЌetl vyjГЎdЕ™enГ­ dГ­kЕЇ.

Thor sebou trhl a znovu se zadГ­val smД›rem k vrcholku hory. V jeho mysli uЕѕ zase bylo mГ­sto jenom pro jedinou vД›c: jeho syna.

„JenЕѕe jak se teДЏ dostaneme…“ zaДЌal Matus.

NeЕѕ vЕЎak staДЌil otГЎzku dokonДЌit, ucГ­til Thor najednou, Еѕe se mu nД›co omotalo kolem kotnГ­kЕЇ. PodГ­val se tam a spatЕ™il podivnou, ЕЎlachovitou pЕ™Г­ЕЎerku, kterГЎ se mu sveЕ™epД› omotГЎvala chapadly kolem kotnГ­kЕЇ a lГЅtek. MД›la dvД› hlavy, kterГ© vzhledem trochu pЕ™ipomГ­naly murГ©nu. ObД› syДЌely a slintaly. Chapadla mД›la ЕѕahavГ© ЕѕlГЎzy.

Thorovy reflexy okamЕѕitД› zaДЌaly pracovat. RychlostГ­ blesku tasil meДЌ a sekl. OstatnГ­ ДЌinili totГ©Еѕ, neboЕҐ i oni byli napadeni. Thor opatrnД› sekl, a snaЕѕil se pЕ™itom netrefil vlastnГ­ nohu. ДЊepel narazila jenom na mizivГЅ odpor rosolovitГ©ho tД›la. PЕ™Г­ЕЎerka se otЕ™ГЎsla, odpadla a ta straЕЎlivГЎ ЕѕahavГЎ bolest okamЕѕitД› polevila. TД›lo podivnГ©ho ГєhoЕ™e sklouzlo se syДЌenГ­m zpГЎtky do mД›lkГ© vody.

O'Connor chmГЎtnul po svГ©m luku a pokouЕЎel se je zabГ­jet ЕЎГ­py, ale nedaЕ™ilo se mu je trefit. Potom se zuЕ™ivД› rozkЕ™iДЌel, kdyЕѕ se na nД›j pЕ™isГЎly hned tЕ™i potvory najednou.

Thor, nynГ­ volnГЅ, vyrazil kupЕ™edu a pЕ™esekl vejpЕЇl tvora, kterГЅ se sГЎpal po O'ConnorovД› noze, zatГ­mco Indra pЕ™istoupila k Eldenovi a zaЕ™vala na nД›j: „NehГЅbej se!“

NamГ­Е™ila vlastnГ­ luk a vystЕ™elila tЕ™i rychlГ© stЕ™ely, kterГ© s preciznГ­ pЕ™esnostГ­ srГЎЕѕely tvory do vody, ale takГ© nД›kolikrГЎt ЕЎkrГЎbly hrotem do Eldenovy kЕЇЕѕe.

Е okovanД› se na ni podГ­val

„ZeЕЎГ­lelas?“ zaЕ™val na ni. „Div, Еѕe jsi mi neustЕ™elila nohu!“

Indra se uЕЎklГ­bla.

„Ale furt ji mГЎЕЎ, ne?“ odpovД›dД›la.

UslyЕЎeli dalЕЎГ­ a dalЕЎГ­ ЕЎplouchГЎnГ­. RozhlГ©dli se a spatЕ™ili, Еѕe se z vody vynoЕ™uje stГЎle vГ­ce potvor. Thor si uvД›domil, Еѕe odtamtud musejГ­ co nejrychleji zmizet.

CГ­til se unavenГЅ po pЕ™edchozГ­m pouЕѕitГ­ svГЅch sil a dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe uЕѕ znovu zГЎzraky nezaЕ™Г­dГ­. Jeho moc jeЕЎtД› nebyla na takovГ© Гєrovni, aby jich dokГЎzal ve velkГ©m mnoЕѕstvГ­ vyuЕѕГ­vat bez odpoДЌinku. PЕ™esto se teДЏ o to ale musel jeЕЎtД› jednou pokusit, aЕҐ to stojГ­, co to stojГ­. Pokud by to neudД›lal, zcela jistД› by se odsud nedostali. VЕЎichni by v tom jezГ­rku zemЕ™eli a pro jeho syna by, spolu s nimi, odeЕЎla i poslednГ­ nadД›je na zГЎchranu. MoЕѕnГЎ jej to bude stГЎt vЕЎechny sГ­ly, moЕѕnГЎ, Еѕe bude slabГЅ jeЕЎtД› nД›kolik dlouhГЅch dnГ­, ale na to se teДЏ nemohl ohlГ­Еѕet. Myslel jenom na Guwayna. Byl ГєplnД› sГЎm mezi tД›mi divochy a byl jim vydГЎn na milost a nemilost. Thor musel udД›lat cokoliv.

KdyЕѕ se k nД›mu zaДЌala plazit dalЕЎГ­ skupina tД›ch murГ©novitГЅch oblud, Thor zavЕ™el oДЌi a zvedl dlanД› k nebi.

„Ve jmГ©nu jednoho a jedinГ©ho Boha," provolal nahlas, "ЕѕГЎdГЎm samotnГЎ nebesa, aby se rozestoupila. PoЕѕaduji, aby nГЎm byla seslГЎna magickГЎ mraДЌna, kterГЎ nГЎs odsud odnesou pryДЌ!”

Jeho hlas znД›l temnД› a nГЎhle i mnohem hlubЕЎГ­, neЕѕ obvykle. UЕѕ se nadГЎle neostГЅchal projevit se jako druid. Naopak. Jeho zaklГ­nadlo teДЏ vibrovalo celГЅm jeho tД›lem i duЕЎГ­ a v hrudi se mu pЕ™itom zaДЌala tvoЕ™it ohromnГЎ vlna tepla. To mu dodalo jistoty, Еѕe bude vyslyЕЎen.

Ozvalo se mohutnГ© zadunД›nГ­. Thor vzhlГ©dl k nebi a spatЕ™il, Еѕe se oblaka skuteДЌnД› mД›nГ­. Rychle nabГ­rala temnД› fialovou barvu a prapodivnГ©, hrozivГ© tvary. Potom se pЕ™Г­mo nad nimi otevЕ™el kruhovГЅ prЕЇzor, kterГЅm okamЕѕitД› zaДЌalo k zemi proudit ЕЎarlatovГ© svД›tlo, doprovГЎzenГ© vД›trnГЅm vГ­rem, spouЕЎtД›jГ­cГ­m se pЕ™Г­mo k nim.

V pЕ™Г­ЕЎtГ­m okamЕѕiku byli Thor i ostatnГ­ vyzdviЕѕeni ze zemД› tornГЎdem. Thor pocГ­til, jak jej obklopujГ­ barevnГЎ mraДЌna a ihned potГ© byl strЕѕen silou vД›tru. Ocitl se ve vzduchu. Najednou jako by ani nic nevГЎЕѕil. CГ­til naprostГ© souznД›nГ­ s vesmГ­rem.

VД›trnГЅ vГ­r je vynГЎЕЎel stГЎle vГЅЕЎ a vГЅЕЎ podГ©l horskГ©ho svahu. Minuli kamennou lavinu, minuli i magickou bublinu, kterГЎ drЕѕela lavinu na uzdД›, a pokraДЌovali dГЎl k vrcholku. BД›hem krГЎtkГ© chvГ­le byli vyneseni aЕѕ na sopeДЌnГЅ vrcholek. VГ­r je opatrnД› vysadil a zmizel stejnД› nГЎhle, jako se pЕ™ed chvГ­lГ­ zjevil.

Najednou stГЎli zase nahoЕ™e. CelГЎ Thorova druЕѕina se na nД›j udivenД› podГ­vala. Jako kdyby byl sГЎm bЕЇh.

Thor se jimi ale ani na vteЕ™inu nezdrЕѕoval. NamГ­sto toho se otoДЌil a rychle se rozhlГ©dl po nejbliЕѕЕЎГ­m okolГ­. JedinГ©, co pro nД›j v tom okamЕѕiku bylo dЕЇleЕѕitГ©, byli ti tЕ™i divoЕЎi, stojГ­cГ­ opodГЎl a pЕ™edevЕЎГ­m pak malГЅ dД›tskГЅ koЕЎ, kterГЅ tЕ™Г­mali v rukou a naklГЎnД›li jej pЕ™es okraj vulkГЎnu.

S bojovГЅm pokЕ™ikem se vrhnul kupЕ™edu. PrvnГ­ z barbarЕЇ se k nД›mu otoДЌil, ale uЕѕ tehdy byl v reakci pЕ™Г­liЕЎ pozadu. Thor mu bez vГЎhГЎnГ­ srazil hlavu z ramen.

DruzГ­ dva se otoДЌili rovnД›Еѕ a jejich vydД›ЕЎenГ© tvГЎЕ™e hovoЕ™ily o naprostГ©m pЕ™ekvapenГ­. Thor jednoho bodnul do srdce, potom okamЕѕitД› pЕ™eЕЎel do protipohybu, aby udeЕ™il druhГ©ho jГ­lcem do tvГЎЕ™e takovou silou, Еѕe se muЕѕ s vГЅkЕ™ikem zЕ™Г­til pЕ™Г­mo do sopky.

Thor v tom pohybu, jehoЕѕ rychlost pЕ™ekonГЎvala snad jenom koordinace pohybЕЇ, staДЌil nakonec i zachytit koЕЎ s dГ­tД›tem jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ by upadl na zem. Obrovsky si v tГ© chvГ­li oddechl. Znovu mД›l syna ve svГ© moci.

JenЕѕe potom se podГ­val do koЕЎГ­ku a svД›t se s nГ­m zatoДЌil.

Byl prГЎzdnГЅ.

Krve by se v nД›m nedoЕ™ezal.

PodГ­val se do obrovskГ© ohnivГ© tlamy vulkГЎnu a dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe toto mЕЇЕѕe znamenat jenom jedinГ©. Jeho syn je mrtev.

„NE!“ rozkЕ™iДЌel se.

Padl na kolena a s rozpaЕѕenГЅma rukama Е™val tak bolestnД›, Еѕe se okolnГ­ hory otЕ™ГЎsaly. Byl to kЕ™ik ranД›nГ©ho zvГ­Е™ete. ZoufalГ©ho tvora, kterГЅ udД›lal vЕЎe, co bylo v jeho silГЎch, ale pЕ™esto selhal a ztratil vЕЎe, pro co Еѕil.

„GUWAYNE!”




KAPITOLA DRUHГЃ


Vysoko nad osamoceným ostrovem, ztraceným uprostřed moře, prolétal neméně osamocený, malý drak. Ještě nebyl zcela dospělý a jeho řev byl ještě velmi vysoký a ostrý, ale už teď připomínal mocnou obludu, která se z něj jednoho dne stane. Své tělo držel hrdě vypjaté a jeho šupiny se třpytily na slunci. Křídly bil vzduch a ve svých spárech svíral tu nejvzácnější věc, jakou kdy ve svém – na dračí měřítka – krátkém životě spatřil.

HЕ™ГЎla ho do dlanГ­. KaЕѕdou chvГ­li vydГЎvala plaДЌtivГ© zvuky a svГ­jela se ve snaze se vymanit, ale on ji nepustil. ChvГ­li co chvГ­li se ujiЕЎЕҐoval, Еѕe je to dД›ЕҐГЎtko v poЕ™ГЎdku.

Ten ДЌlovД›k kЕ™iДЌel nД›co jako Guwayne.

I teДЏ drak jeЕЎtД› stГЎle slyЕЎel mohutnou ozvД›nu jeho kЕ™iku, kterГЎ se rozlehla po celГ©m pohoЕ™Г­. MД›l radost z toho, Еѕe se mu podaЕ™ilo toho tvoreДЌka na poslednГ­ chvГ­li zachrГЎnit pЕ™edtГ­m, neЕѕ ti muЕѕi staДЌili rituГЎlnГ­ vraЕѕdu dokonДЌit. Vyrval jim Guwayna z rukou doslova v poslednГ­ vteЕ™inД›. SprГЎvnД› a ГєspД›ЕЎnД› provedl Гєkol, kterГЅ mu byl zadГЎn.

Stoupal vГЅЕЎe a vГЅЕЎe nad onen osamД›lГЅ ostrov a brzy se pohledЕЇm lidГ­ zcela ztratil v oblacГ­ch. ProletД›l nad ostrovem, jeho horami, sopkami a rozeklanГЅmi ГєdolГ­mi a pod rouЕЎkou mraДЌen pokraДЌoval dГЎl.

BД›hem krГЎtkГ© chvГ­le uЕѕ letД›l nad moЕ™em a ostrov nechal nД›kde za sebou. PЕ™ed nГ­m se rozprostГ­rala nekoneДЌnГЎ obloha a moЕ™skГЎ hladina, oboje bez jedinГ©ho bodu, kterГ©ho by se mohlo oko zachytit.

Drak ale pЕ™esto velmi dobЕ™e vД›dД›l, kam letГ­. To dД›ЕҐГЎtko, kterГ© uЕѕ teДЏ miloval vГ­ce, neЕѕ si to dokГЎzal vysvД›tlit, nesl na jedno konkrГ©tnГ­ mГ­sto.

Velmi zvlГЎЕЎtnГ­ mГ­sto.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Volusia stГЎla nad zkrvavenГЅm RomulovГЅm tД›lem a spokojenД› si ho prohlГ­Еѕela. CГ­saЕ™ova tД›lesnГЎ schrГЎnka pomalu chladla, ale spokojenost jeho pЕ™emoЕѕitelky naopak kaЕѕdГЅm okamЕѕikem rostla. UЕѕГ­vala si to. UЕѕ si ani nevzpomГ­nala kolik muЕѕЕЇ vlastnД›, navzdory svГ©mu mladГ©mu vД›ku, staДЌila zabГ­t. OdjakЕѕiva ji podceЕ€ovali a jejich zjiЕЎtД›nГ­ jak nebezpeДЌnГЎ a krutГЎ ve skuteДЌnosti umГ­ bГЅt, bylo jednГ­m z nejvД›tЕЎГ­ch potД›ЕЎenГ­ jejГ­ho Еѕivota.

A teď dostala samotného Romula – ba co víc, dokonce vlastní rukou a ne za pomoci svých bojovníků. Veliký Romulus, legendární vojevůdce a samozvaný císař, bojovník, který dokázal přelstít i samotného Andronica a usadit se na jeho trůnu, svrchovaný vládce Impéria, byl mrtev.

SpokojenД› se usmГЎla. Tady leЕѕela ta ikona. PomalouДЌku se u jejГ­ch nohou mД›nila v nepodstatnou kaluЕѕ krve. A to vЕЎechno dГ­ky nГ­.

CГ­tila se povzbuzenД›. Jako kdyby jejГ­mi tepnami uЕѕ neproudila krev, ale ЕѕivГЎ voda. CГ­tila, Еѕe dokГЎЕѕe cokoliv. Tohle byl vskutku osudovГЅ moment jejГ­ho Еѕivota. PЕ™iЕЎel jejГ­ ДЌas. StejnД› chladnokrevnД›, jako se tehdy odhodlala zabГ­t vlastnГ­ matku, se teДЏ ujme i vlГЎdy nad celГЅm ImpГ©riem.

„Tys zabila naЕЎeho pГЎna!" Ozval se roztЕ™esenГЅ hlas. "Zabilas velikГ©ho Romula!“

Volusia musela mГ­rnД› zaklonit hlavu, aby se podГ­vala do tvГЎЕ™e jednoho z cГ­saЕ™ovГЅch velitelЕЇ. HledД›l na ni pohledem, kterГЅ kolГ­sal mezi zdД›ЕЎenГ­m a obdivem.

„Zabilas,“ opakoval, „muЕѕe, kterГЅ nemЕЇЕѕe bГЅt zabit.“

Volusia mu vД›novala dlouhГЅ a chladnГЅ pohled. Jenom kousek za nГ­m stГЎly na palubД› lodi stovky vojГЎkЕЇ, obleДЌenГЅch v tГ© nejlepЕЎГ­ zbroji. VЕЎichni celou udГЎlost sledovali a teДЏ ДЌekali, jakГЅ bude jejГ­ pЕ™Г­ЕЎtГ­ krok. A do jednoho byli pЕ™ipraveni uposlechnout rozkazu k Гєtoku.

RomulЕЇv velitel vЕЎak jenom nervГіznД› pЕ™eЕЎlapoval a vГЎhal. Za jejГ­mi zГЎdy totiЕѕ stГЎly tisГ­ce jejГ­ch vlastnГ­ch vojГЎkЕЇ. AЕҐ uЕѕ byla Romulova loДЏ sebesilnД›jЕЎГ­, v tГ©to situaci byla jednoznaДЌnД› tГ­m slabЕЎГ­m ДЌlГЎnkem. Byli v pasti. ГљzemГ­ patЕ™ilo jГ­ a oni to dobЕ™e vД›dД›li. VД›dД›li, Еѕe jakГЅkoliv pokus o Гєtok nebo ГєtД›k by vyЕЎel na prГЎzdno.

„Tohle nenГ­ nД›co, co mЕЇЕѕeme ponechat bez odpovД›di,“ pokraДЌoval koneДЌnД› velitel. „Romulus mГЎ pod svГЅm velenГ­m milion oddanГЅch muЕѕЕЇ. NynГ­ jsou v Prstenu. DalЕЎГ­ milion mГЎ na jihu v imperiГЎlnГ­m Kapitolu. AЕѕ se jim donese zprГЎva o tom, co jsi provedla, budou mobilizovat a potom zamГ­Е™Г­ sem. MoЕѕnГЎ jsi porazila velkГ©ho Romula, ale ne jeho armГЎdu. Tvoje tisГ­ce, i kdyЕѕ nad nГЎmi dnes majГ­ pЕ™evahu, se jeho hordГЎm postavit nemohou. Budou chtГ­t odplatu. A vД›Е™ mi, Еѕe se nezastavГ­, dokud ji nedostanou.“

„Budou?“ Е™ekla Volusia s lehkГЅm ГєsmД›vem a pЕ™istoupila o krok blГ­Еѕ. V sevЕ™enГ© dlani cГ­tila ДЌepel noЕѕe a uЕѕ teДЏ si pЕ™edstavovala, jak jГ­m tomu muЕѕi podЕ™Г­zne krk.

Velitel se podГ­val a spatЕ™il ukrytou zbraЕ€. ДЊepel, kterГЎ zabila Romula. Polknul naprГЎzdno, protoЕѕe bylo naprosto jasnГ©, co s nГ­m dГ­vka chce provГ©st. V jeho oДЌГ­ch se objevil strach.

„Nech nГЎs odejГ­t,“ Е™ekl jГ­. „PropusЕҐ mГ© muЕѕe zpГЎtky na cestu, nic ti neudД›lali. NaloЕѕ navГ­c naЕЎi loДЏ zlatem a koupГ­ЕЎ si i naЕЎi mlДЌenlivost. Odvedu svГ© muЕѕe zpГЎtky do Kapitolu a tam Е™eknu, Еѕe ty za nic nemЕЇЕѕeЕЎ. Е?eknu, Еѕe Romulus zaГєtoДЌil jako prvnГ­. NechajГ­ tД› na pokoji. Na tvГ©m severu bude poЕ™ГЎd mГ­r a oni mezitГ­m najdou novГ©ho cГ­saЕ™e.”

Volusia se pobavenД› usmГЎla.

„Jak vГ­ЕЎ, Еѕe se na novou cГ­saЕ™ovnu prГЎvД› v tom okamЕѕiku nedГ­vГЎЕЎ?“ zeptala se.

Velitel se na ni ЕЎokovanД› podГ­val, a potom se krГЎtce uchechtl.

„Tebe?“ zeptal se. „VЕѕdyЕҐ jsi jenom malГЎ holka s pГЎr tisГ­ci vojГЎky. MyslГ­ЕЎ si, Еѕe se ti Romulovy miliony poklonГ­ jenom proto, Еѕe jsi zabila jejich velitele? BudeЕЎ hovoЕ™it o velkГ©m ЕЎtД›stГ­, jestli z toho vЕЎeho nakonec vyvГЎzneЕЎ s holГЅm Еѕivotem. NabГ­zГ­m ti velkГЅ dar. PЕ™estaЕ€ uЕѕ s tД›mi hloupГЅmi Е™eДЌmi, vdД›ДЌnД› mou nabГ­dku pЕ™ijmi a propusЕҐ nГЎs. UdД›lej to, neЕѕ si to celГ© rozmyslГ­m.“

„A co kdyЕѕ si vЕЇbec nepЕ™eji vГЎs nД›kam posГ­lat?“

Velitel se jГ­ zadГ­val do oДЌГ­ a znovu nasucho polknul.

„MЕЇЕѕeЕЎ nГЎs vЕЎechny nechat pobГ­t,“ odpovД›dД›l. „To je takГ© moЕѕnost. Ale zabijeЕЎ tГ­m i sama sebe a vЕЎechny svГ© lidi. ArmГЎda, kterГЎ sem totiЕѕ pЕ™ijde, tД› rozdrtГ­ jako ЕЎvГЎba.“

„To dГЎvГЎ smysl, mГЎ velitelko,“ poЕЎeptal jГ­ hlas do ucha.

Vedle nГ­ stГЎl Soku, jejГ­ nejvyЕЎЕЎГ­ velitel. Byl to vysokГЅ muЕѕ s ЕЎirokГЅmi rameny, zelenГЅma oДЌima a krГЎtkГЅmi rudГЅmi vlasy.

„PropusЕҐ je zpГЎtky na jih,“ Е™ekl. „Dej jim to zlato. Zabilas Romula a teДЏ je potЕ™eba vyjednat pЕ™Г­mД›Е™Г­. NemГЎme na vГЅbД›r.“

Volusia se otoДЌila zpГЎtky k Romulovu veliteli. SpokojenД› si jej prohlГ­Еѕela a vychutnГЎvala si utrpenГ­, kterГ© mu svГЅm vГЎhГЎnГ­m pЕЇsobГ­.

„UdД›lГЎm, oДЌ ЕѕГЎdГЎЕЎ,“ Е™ekla nakonec, „poЕЎlu tД› do Kapitolu.“

Velitel se spokojenД› usmГЎl a uЕѕ byl tГ©mД›Е™ na odchodu, kdyЕѕ Volusia nakroДЌila kupЕ™edu a dodala:

„Ale ne proto, abych zakryla to, co jsem tu udД›lala.“

Zarazil se a nechГЎpavД› na ni pohlГ©dl.

„PoЕЎlu tД› do Kapitolu vyЕ™Г­dit zprГЎvu o tom, Еѕe se prohlaЕЎuji novou cГ­saЕ™ovnou ImpГ©ria. Pokud pЕ™ede mnou vЕЎichni pokleknou teДЏ, budou i nadГЎle ЕѕГ­t.“

Velitel se na ni zdД›ЕЎenД› podГ­val, ale potom se jeho tvГЎЕ™ pomalu roztГЎhla do ГєsmД›vu.

„Jsi stejnД› ЕЎГ­lenГЎ jako se to Е™Г­kalo o tvГ© matce,“ uchechtl se, rychle se obrГЎtil a jal se stoupat po dlouhГ©m mЕЇstku zpГЎtky na palubu.

„NaloЕѕ nГЎm to zlato do podpalubГ­,“ dodal a ani se uЕѕ neobtД›Еѕoval na ni pohlГ©dnout.

Volusia se otoДЌila k veliteli svГЅch luДЌiЕЎtnГ­kЕЇ, kterГЅ klidnД› stГЎl v ДЌele svГЅch muЕѕЕЇ, a trpД›livД› ДЌekal na rozkazy. KrГЎtce na nД›j kГЅvla.

Velitel se okamЕѕitД› otoДЌil ke svГЅm jednotkГЎm a dal jim znamenГ­. TisГ­ce ЕЎГ­pЕЇ byly v jednom okamЕѕiku zapГЎleny, zaloЕѕeny do lukЕЇ a vystЕ™eleny.

Doslova zakryly a zapГЎlily nebe. VelkГЅm obloukem proletД›ly vzduchem a zaДЌaly dopadat na Romulovu loДЏ. VЕЎechno se stalo pЕ™Г­liЕЎ rychle, neЕѕ aby posГЎdka staДЌila zformovat nД›jakou obranu. LoДЏ byla bД›hem chvГ­le v plamenech. MuЕѕi se rozkЕ™iДЌeli a jejich velitel byl slyЕЎet ze vЕЎech nejvГ­c, kdyЕѕ se snaЕѕil rozdГЎvat rozkazy. Nebylo ale kam utГ©ci a co dД›lat. PosГЎdka se zoufale snaЕѕila hasit, ale tГ­m se jenom vystavovala dalЕЎГ­m ЕЎГ­pЕЇm.

VeЕЎkerГЎ snaha byla marnГЎ. Volusia dala dalЕЎГ­ signГЎl a salva za salvou nГЎsledovala, aby niДЌila uЕѕ tak hoЕ™Г­cГ­ loДЏ. OzГЅvaly se vГЅkЕ™iky ranД›nГЅch. NД›kteЕ™Г­ padli mrtvГ­ pЕ™Г­mo na palubД›, zatГ­mco jinГ­ se pЕ™evraceli pЕ™es zГЎbradlГ­ a padali do mД›lkГ© vody a na plГЎЕѕ. Byla to nelГ­tostnГЎ Е™ezniДЌina.

Volusia se spokojenД› usmГ­vala, kdyЕѕ se dГ­vala, jak je loДЏ pomalu stravovГЎna plameny. Netrvalo dlouho a shoЕ™ela celГЎ od kГЅlu aЕѕ po hornГ­ plachtovГ­. ZЕЇstal pouze ohoЕ™elГЅ vrak.

KdyЕѕ kЕ™ik obД›tГ­ utichl, jejГ­ muЕѕi ustali v palbД› a v urovnanГЅch Е™adГЎch trpД›livД› oДЌekГЎvali dalЕЎГ­ pЕ™Г­kazy.

Volusia postoupila kupЕ™edu, tasila svЕЇj meДЌ a jednou ranou pЕ™eЕҐala kotevnГ­ lano, kterГ© poutalo poraЕѕenou loДЏ ke bЕ™ehu. Botou, okovanou zlatem, se potom opЕ™ela proti boku lodi a odstrДЌila ji od bЕ™ehu.

LoДЏ byla brzy strЕѕena proudy, kterГ© ji zaДЌaly odnГЎЕЎet jiЕѕnГ­m smД›rem na otevЕ™enГ© moЕ™e. Pokud bude takto pokraДЌovat, dopluje rovnou do hlavnГ­ho mД›sta. VЕЎichni potom uvidГ­ tД›la RomulovГЅch muЕѕЕЇ, do kterГЅch jsou zabodГЎny severskГ© ЕЎГ­py a okamЕѕitД› budou vД›dД›t, odkud vГ­tr foukГЎ. ZГЎhy vypukne vГЎlka.

PodГ­vala se na Sokua, kterГЅ jГ­ byl stГЎle nablГ­zku, a usmГЎla se na nД›j.

„Tak pЕ™esnД› takhle,“ Е™ekla, „si pЕ™edstavuji to tvoje vyjednГЎvГЎnГ­.“




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Gwendolyn kleДЌela na pЕ™Г­di svГ© lodД›, rukama svГ­rala zГЎbradlГ­ tak, Еѕe jГ­ aЕѕ bД›laly klouby, a pozorovala obzor. NebГЅt zГЎbradlГ­, ani by se neudrЕѕela ve vzpЕ™Г­menГ© poloze. CelГЎ se tЕ™ГЎsla. Byla slabГЎ, mД›la hlad a kaЕѕdou chvГ­li se o ni pokouЕЎely mdloby. TeДЏ vЕЎak na Гєtrapy zapomnД›la a v ГєЕѕasu sledovala to, co se to pЕ™ed nimi objevilo.

SnaЕѕila se proniknout zrakem okolnГ­ mlhy a stГЎle jeЕЎtД› vГЎhala, jestli se o ni jenom nepokouЕЎejГ­ halucinace.

PЕ™ed pЕ™Г­dГ­ lodi se totiЕѕ rГЅsovala pevnina a pЕ™Г­mo ve smД›ru, kterГЅm pluli, byl navГ­c vidД›t velkГЅ pЕ™Г­stav. Z vody se jako brГЎna vypГ­naly dva mohutnГ© zlatГ© sloupy. MД›stskГ© domy mД›ly tГ©mД›Е™ beze zbytku Еѕlutozelenou barvu. UvД›domila si, Еѕe oblaka plynou nД›jak nepЕ™irozenД› rychle, ale nedokГЎzala urДЌit, zda je to tГ­m, Еѕe vЕЎe v tГ©to ДЌГЎsti svД›ta pЕЇsobilo jaksi jinak, anebo se jГ­ jenom neustГЎle toДЌГ­ hlava.

V pЕ™Г­stavu kotvilo ohromnГ© mnoЕѕstvГ­ bohatД› pЕЇsobГ­cГ­ch lodГ­, kterГ© mД›ly ty nejvyЕЎЕЎГ­ stД›ЕѕnД›, jakГ© kdy vidД›la. MnohГ© mД›ly trupy pobitГ© zlatГЅmi plГЎtky. Bylo to urДЌitД› to nejbohatЕЎГ­ mД›sto, kterГ© ve svГ©m ЕѕivotД› spatЕ™ila. RozklГЎdalo se do dГЎlky po pobЕ™eЕѕГ­ a stejnД› tak i hluboko do vnitrozemГ­. BГЅvalГЅ KrГЎlЕЇv DvЕЇr proti nД›mu pЕЇsobil jako vesnice. Gwen by nikdy pЕ™edtГ­m ani nenapadlo, Еѕe by tolik budov mohlo vЕЇbec stГЎt na jednom mГ­stД›. PЕ™emГЅЕЎlela, jacГ­ lidГ© asi tak mohou v takovГ©m mД›stД› ЕѕГ­t. Musel to bГЅt velkГЅ nГЎrod. ImperiГЎlnГ­ nГЎrod.

Teprve potom si uvД›domila, Еѕe je moЕ™skГ© proudy nesou pЕ™Г­mo do pasti. Brzy budou obklopeni tД›mi skvД›lГЅmi lodД›mi a zajati. Pokud je tedy rovnou vЕЎechny bez vyptГЎvГЎnГ­ nepobijГ­. Pomyslela na to, jak krutГЅ Andronicus i jeho nГЎstupce Romulus byli. Byl to jednoduЕЎe imperiГЎlnГ­ zpЕЇsob jednГЎnГ­. NejspГ­ЕЎe by bylo lepЕЎГ­, kdyby vЕЎichni umЕ™eli hladem a ЕѕГ­znГ­ na otevЕ™enГ©m moЕ™i.

UslyЕЎela, jak se k nГ­ po palubД› nД›kdo blГ­ЕѕГ­. Byla to Sandara. I ona byla zeslГЎblГЎ hlady, ale pЕ™esto se drЕѕela hrdД› a vzpЕ™Г­menД›. V ruce drЕѕela velkГЅ zlatГЅ ЕЎperk ve tvaru bГЅДЌГ­ hlavy s rohy. TЕ™pytil se na slunci. Gwen se dГ­vala, jak se od nД›j odrГЎЕѕely sluneДЌnГ­ paprsky a teprve po chvilce si uvД›domila, Еѕe to Sandara dД›lГЎ schvГЎlnД› a vysГ­lГЎ tak smД›rem k pobЕ™eЕѕГ­ signГЎl. NemГ­Е™ila vЕЎak na mД›sto, ale o poznГЎnГ­ dГЎle na sever, kde na pobЕ™eЕѕГ­ zaДЌГ­nal prales.

Gweniny oДЌi se zavГ­raly samy od sebe. Jako kdyby se nachГЎzela na pokraji snД›nГ­ a bdД›nГ­. UdrЕѕet se na nohou bylo stГЎle tД›ЕѕЕЎГ­. UЕѕ si nebyla jistГЎ, co je skuteДЌnost a co pouhГЎ blouznivГЎ iluze, zapЕ™Г­ДЌinД›nГЎ hladovД›nГ­m. Najednou spatЕ™ila kanoe. Spoustu kanoГ­, kterГ© se doslova vynoЕ™ily ze bЕ™ehu, hustД› porostlГ©m pralesem. MГ­Е™ily k jejich lodi. Na nich ke svГ©mu pЕ™ekvapenГ­ nespatЕ™ila hlavnГ­ imperiГЎlnГ­ rasu mohutnГЅch vojГЎkЕЇ s narudlou kЕЇЕѕГ­ a trny na hlavГЎch. Tito byli jinГ­. I tito muЕѕi a Еѕeny byli skvД›le rostlГ­, mД›li ЕѕlutГ© oДЌi a ДЌokolГЎdovou kЕЇЕѕi. Sandara na nД› hledД›la naprosto klidnД›, jako kdyby je znala. Gwen si uvД›domila, Еѕe jim jejГ­ pЕ™Г­telkynД› je vlastnД› velice podobnГЎ. Byli to jejГ­ lidГ©.

Ani si poЕ™ГЎdnД› nevЕЎimla, Еѕe kanoe jiЕѕ staДЌily doplout k jejich lodi. Ozvaly se zvuky ЕѕeleznГЅch hГЎkЕЇ, zasekГЎvajГ­cГ­ch se do dЕ™evД›nГЅch ДЌГЎstГ­ trupu a potom se najednou celГ© tД›leso pohnulo jinГЅm smД›rem. Kanoe je, podobnГ© velkГ©mu hejnu ptГЎkЕЇ, odvГЎЕѕely pryДЌ od mД›sta. Gwen si mГЎtoЕѕnД› uvД›domila, Еѕe jim tito lidГ© chtД›jГ­ pomoci a odvГ©st je nД›kam jinam, neЕѕ do toho obrovskГ©ho imperiГЎlnГ­ho pЕ™Г­stavu.

Byli taЕѕeni vГ­ce na sever, kde Gwen po chvГ­li spatЕ™ila prЕЇchod, zakrytГЅ bujnГЅm porostem a vedoucГ­m do skrytГ© zГЎtoky. UnavenД› zavЕ™ela oДЌi a v duchu si hluboce vydechla.

Po chvГ­li je zase otevЕ™ela a uvД›domila si, Еѕe na vteЕ™inku musela usnout. StГЎle jeЕЎtД› napЕЇl stГЎla, napЕЇl visela pЕ™es zГЎbradlГ­ a dГ­vala se, jak jsou vleДЌeni do zГЎtoky. Najednou se jГ­ zatoДЌila hlava a ona se tak naklonila jeЕЎtД› vГ­ce kupЕ™edu. A pak uЕѕ to bylo pЕ™Г­liЕЎ a ona zjistila, Еѕe se nedokГЎЕѕe zase zaklonit zpГЎtky. Vykulila oДЌi a snaЕѕila se pevnД›ji chytit zГЎbradlГ­, ale jejГ­ prsty byly slabouДЌkГ© jako jarnГ­ trГЎva. O okamЕѕik pozdД›ji se pЕ™evalila pЕ™es zГЎbradlГ­ a padala do vody.

Srdce se jГ­ rozbuЕЎilo panikou. Nemohla uvД›Е™it, Еѕe po tom vЕЎem, ДЌГ­m proЕЎli, nakonec zemЕ™e takovou smrtГ­, kdyЕѕ uЕѕ jsou tak blГ­zko oДЌividnД› pЕ™ГЎtelskГ©mu pЕ™Г­stavu.

UЕѕ se ocitla celГЎ ve vzduchu, ale tu za sebou najednou uslyЕЎela zavrДЌenГ­ a zГЎroveЕ€ pocГ­tila, jak ji silnГ© ДЌelisti chЕ€aply za halenu na zГЎdech. Najednou byla jako kotД› taЕѕena zpГЎtky nahoru, pЕ™es zГЎbradlГ­ a nakonec aЕѕ na palubu. PomД›rnД› tvrdД› na ni dopadla, ale byla tak ochablГЎ a unavenГЎ, Еѕe ji to ani moc nebolelo.

SpatЕ™ila vedle sebe stГЎt Krohna. VdД›ДЌnД› se na nД›j usmГЎla. MД›la radost nejen z vlastnГ­ zГЎchrany, ale i z toho, Еѕe ho vidГ­ ЕѕivГ©ho a zdravГ©ho. Vypadal mnohem hubenД›jЕЎГ­, neЕѕ jak jej dЕ™Г­ve vГ­dГЎvala. UvД›domila si, Еѕe uЕѕ jej v tom chaosu, kterГЅ je poslednГ­ dobou provГЎzel, vlastnД› ГєplnД› pЕ™estala sledovat. Naposledy, co jej spatЕ™ila, bylo, kdyЕѕ musel jГ­t do podpalubГ­, protoЕѕe se na nД› hnala bouЕ™e. Musel se tam celou dobu nД›kde skrГЅvat a za celou tu dobu nejspГ­ЕЎe vЕЇbec nic nejedl. Dost moЕѕnГЎ chtД›l i uЕЎetЕ™it jГ­dlo pro ostatnГ­. TakovГЅ Krohn skuteДЌnД› byl. Na sebe myslel vЕѕdy aЕѕ nakonec. TeДЏ, kdyЕѕ se znovu pЕ™iblГ­Еѕili k pevninД›, se vydal na palubu a dorazil prГЎvД› vДЌas, aby ji zachrГЎnil.

NД›kolikrГЎt jГ­ olГ­zl tvГЎЕ™ a pЕ™ГЎtelsky zamruДЌel. Gwen jej z poslednГ­ch sil objala. Potom si lehla na palubu. Leopard se ochranГЎЕ™sky uloЕѕil vedle nГ­ a ДЌumГЎkem jГ­ strkal do ramene. Najednou pЕЇsobil, jako kdyby byla poslednГ­m domovem a jistotou, kterГ© mu na svД›tД› jeЕЎtД› zЕЇstaly.



*



Gwendolyn ucГ­tila na rtech, jazyku i tvГЎЕ™Г­ch a krku sladkou, chladivou tekutinu. OtevЕ™ela pusu a hltavД› ji polykala. TГ©mД›Е™ okamЕѕitД› se jГ­ po tД›le zaДЌala rozlГ©vat prazvlГЎЕЎtnГ­ vlna vzruЕЎenГ­ a osvД›ЕѕenГ­.

OtevЕ™ela oДЌi, nadГЎle nepЕ™estГЎvala pГ­t a zГЎroveЕ€ si prohlГ­Еѕela neznГЎmГ© tvГЎЕ™e, kterГ© se maДЌkaly vЕЎude kolem nГ­. Nakonec se ze samГ© laДЌnosti rozkaЕЎlala.

NД›kdo jГ­ pomohl se posadit, aby se nezadusila. Na zГЎdech jГ­ pЕ™istГЎlo nД›kolik jemnГЅch poplГЎcГЎnГ­.

„No tak, no tak,“ ozval se hlas, „pij pomalu.“

Byl velmi laskavГЅ. Zcela jistД› to byl hlas patЕ™Г­cГ­ lГ©ДЌiteli. ZГЎhy pЕ™ed nГ­ podЕ™epl starГЅ muЕѕ s tvГЎЕ™Г­ zbrГЎzdД›nou vrГЎskami, kterГ© se v ГєsmД›vu, na tvГЎЕ™i objevivЕЎГ­m se, jeЕЎtД› vГ­ce prohloubily.

RozhlГ­Еѕela se kolem po neznГЎmГЅch obliДЌejГ­ch SandaЕ™ina lidu. VЕЎichni se na ni tiЕЎe dГ­vali, jako kdyby snad byla nД›jakГЅm exotickГЅm zvГ­Е™etem. MД›la straЕЎlivГЅ hlad a jeЕЎtД› horЕЎГ­ ЕѕГ­zeЕ€. Kousek od sebe spatЕ™ila mД›ch, ve kterГ©m byla ona tekutina. Jako ЕЎГ­lenГЎ se po nД›m natГЎhla a otoДЌila jej k ГєstЕЇm. ZuЕ™ivД› pila a pila, zuby kousala do koЕѕenГЅch okrajЕЇ mД›chu, jako kdyby uЕѕ se nikdy v ЕѕivotД› nemД›la napГ­t znovu a mok jГ­ tekl po celГ©m obliДЌeji.

„Pij pomalu,“ ozval se znovu ten hlas. „Nebo ti bude ЕЎpatnД›.“

Znovu se rozhlГ©dla kolem a tentokrГЎt si svГ©ho okolГ­ vЕЎimla vГ­ce. Mezi SandaЕ™inГЅmi lidmi spatЕ™ila i urostlГ© bojovnГ­ky, kteЕ™Г­ teДЏ byli i na jejГ­ lodi. TakГ© vidД›la svou posГЎdku, poslednГ­ pЕ™eЕѕivЕЎГ­ z Prstenu, jak kaЕѕdГЅ kleДЌel, sedД›l anebo leЕѕel, kdekoliv, kde to zrovna bylo moЕѕnГ©. ObdrЕѕeli stejnГЅ nГЎpoj jako ona. VЕЎichni si tam na moЕ™i sГЎhli na dno. Nedaleko zahlГ©dla Illepriu, jak zrovna krmГ­ dД›ЕҐГЎtko, kterГ© Gwen zachrГЎnila na HoЕ™ejЕЎГ­ch ostrovech. S radostГ­ slyЕЎela plГЎДЌ tГ© malГ© holДЌiДЌky, protoЕѕe to znamenalo, Еѕe i ona to pЕ™eЕѕila. Gwen ji pЕ™edala Illeprii v okamЕѕiku, kdy uЕѕ byla pЕ™Г­liЕЎ slabГЎ na to, aby ji sama mohla nosit. TeДЏ jГ­ pohled na ni znovu dovedl k myЕЎlenkГЎm na Guwayna. MusГ­ udД›lat vЕЎechno proto, aby alespoЕ€ toto dГ­tД› pЕ™eЕѕilo.

KaЕѕdou vteЕ™inou cГ­tila, jak se jГ­ vracejГ­ sГ­ly. Znovu se napila onoho nГЎpoje a pЕ™emГЅЕЎlela, co v tom asi tak mЕЇЕѕe bГЅt. UЕѕ teДЏ byla tД›m snД›dГЅm lidem ohromnД› vdД›ДЌnГЎ. VЕЎechny je zachrГЎnili.

Vedle nГ­ se ozvalo zamruДЌenГ­. Krohn stГЎle leЕѕel vedle nГ­ a ДЌumГЎkem se doЕѕadoval jejГ­ pozornosti. NabГ­dla mu mД›ch s nГЎpojem a on jej okamЕѕitД› hltavД› pЕ™ijal. SrdeДЌnД› jej podrbala na hlavД›. OpД›t jГ­ zachrГЎnil Еѕivot. Pohled na nД›j jГ­ nutnД› podsouval myЕЎlenky na Thora. Kde asi tak je?

RozhlГ©dla se po SandaЕ™inГЅch lidech a nevД›dД›la, jak jen jim podД›kovat.

„ZachrГЎnili jste nГЎs,“ Е™ekla. „DluЕѕГ­me vГЎm vlastnГ­ Еѕivoty.“

PodГ­vala se na Sandaru, kterГЎ teДЏ pЕ™iЕЎla a sedla si vedle nГ­. ZГЎroveЕ€ vЕЎak zakroutila hlavou.

„MЕЇj lid nevД›Е™Г­ na ЕѕГЎdnГ© dluhy,“ Е™ekla. „OdmД›nou je nГЎm ДЌest plynoucГ­ z pomoci nД›komu, kdo je v nouzi.“

Najednou se lidГ© zaДЌali rozestupovat, aby uvolnili cestu vГЎЕѕnД› vypadajГ­cГ­mu muЕѕi. Zcela jistД› to byl jejich vЕЇdce. Mohlo mu bГЅt asi tak padesГЎt let, mД›l ostЕ™e Е™ezanГ© rysy a tenkГ© rty. DoЕЎel ke Gwendolyn a sedl si na bobek. Na krku nosil velkГЅ nГЎhrdelnГ­k, udД›lanГЅ z lastur tyrkysovГ© barvy, jenЕѕ se na slunci matnД› tЕ™pytil. PokГЅval hlavou na pozdrav. V jeho pohledu byla patrna velkГЎ ГєДЌast a zГЎjem.

„JГЎ jsem Bokbu,“ Е™ekl hlubokГЅm, autoritativnГ­m hlasem. „VyslyЕЎeli jsme SandaЕ™in signГЎl, protoЕѕe je jednou z nГЎs. To, Еѕe jste tady, pro nГЎs znamenГЎ riskovГЎnГ­ naЕЎich ЕѕivotЕЇ. Pokud by se to imperiГЎlnГ­ jednotky dovД›dД›ly, do jednoho by nГЎs nechali povraЕѕdit.“

Vstal a zaloЕѕil si ruce v bok. Sandara a onen lГ©ДЌitel pomohli Gwendolyn rovnД›Еѕ pomalouДЌku vstГЎt. PodГ­vala se na Bokbua. Ten si jenom povzdechl a pohledem pЕ™ehlГ©dl jejГ­ zbГ­daДЌenou loДЏ a posГЎdku.

„UЕѕ je jim lГ­p. MusejГ­ odejГ­t,“ ozval se hlas.

Gwen se otoДЌila k mohutnГ©mu bojovnГ­kovi, kterГЅ na sobД› nemД›l halenu jako ostatnГ­ a v ruce tЕ™Г­mal dlouhГ© kopГ­. DoЕЎel k Bokbuovi a chladnД› si jej pЕ™emД›Е™il.

„PoЕЎli tyhle cizГЎky zpГЎtky na moЕ™e,“ dodal. „ProДЌ bychom kvЕЇli nim mД›li riskovat krky?“

„JГЎ jsem z tvГ© krve,“ Е™ekla Sandara a pЕ™Г­snД› se na muЕѕe podГ­vala.

„PrГЎvД› proto jsi sem tyhle lidi nikdy nemД›la pЕ™ivГЎdД›t. VЕЎechny nГЎs tГ­m ohroЕѕujeЕЎ,“ vyЕЎtД›kl.

„MД›li bychom se za tebe stydД›t,“ Е™ekl Sandara. „Copak jsi zapomnД›l na pravidla pohostinnosti?“

„PrГЎvД› to, Еѕe je pЕ™ivГЎdГ­ЕЎ sem, je hodnГ© studu,“ opГЎДЌil.

Bokbu zvedl ruce, aby obД› strany uklidnil.

ChvГ­li jenom klidnД› stГЎl a pЕ™emГЅЕЎlel. Gwendolyn to vЕЎechno sledovala. Byla to vskutku prekГ©rnГ­ situace. Vydat se znovu na moЕ™e by pro nД› znamenalo jistou smrt, ale zГЎroveЕ€ takГ© nechtД›la ohrozit lid, kterГЅ jГ­ neziЕЎtnД› podal pomocnou ruku.

„Nechceme dД›lat ЕѕГЎdnГ© potГ­Еѕe,“ Е™ekla smД›rem k Bokbuovi. „Opravdu vГЎs nechci ohrozit. OkamЕѕitД› odsud odjedeme.“

Bokbu zakroutil hlavou.

„Ne,“ odpovД›dД›l. Potom se na Gwen dlouze a zvД›davД› zadГ­val. „ProДЌ jsi sem svГ© lidi pЕ™ivedla?“

Gwendolyn si povzdechla.

„UtГ­kГЎme pЕ™ed obrovskou armГЎdou,“ odpovД›dД›la. „ZniДЌili nГЎЕЎ domov. Jenom hledГЎme jinГ© mГ­sto, kde bychom mohli ЕѕГ­t.“

„Vybrali jste si dost ЕЎpatnГ© mГ­sto,“ Е™ekl ten bojovnГ­k. „Tohle vГЎЕЎ domov nebude.“

„Ticho!“ okЕ™ikl jej Bokbu, tentokrГЎt jiЕѕ rozzlobenГЅm hlasem. BojovnГ­k okamЕѕitД› poslechl.

NГЎДЌelnГ­k se znovu zadГ­val Gwen do oДЌГ­.

„Jsi vzneЕЎenГЎ Еѕena,“ Е™ekl. „VidГ­m ti na oДЌГ­ch, Еѕe jsi pЕ™irozenou vЕЇdkynГ­. VedeЕЎ svГ© lidi dobЕ™e. Pokud vГЎs poЕЎlu zpГЎtky na moЕ™e, zcela jistД› tam zemЕ™ete. MoЕѕnГЎ ne hned dnes, ale v horizontu nД›kolika mГЎlo dnГ­ je to vГ­ce neЕѕ jistГ©.“

Gwendolyn vД›dД›la, Еѕe teДЏ nesmГ­ uhnout pohledem.

„Pak tedy zemЕ™eme,“ odpovД›dД›la. „Nechci vidД›t tvГ© lidi umГ­rat proto, aby ti moji mohli ЕѕГ­t o trochu dГ©le.“

Dlouho se na nД›j jenom dГ­vala tak, jak se na ЕЎlechtiДЌnu vysokГ©ho pЕЇvodu sluЕЎelo a patЕ™ilo. VЕЎimla si pЕ™itom, Еѕe tГ­m na Bokbua uДЌinila dojem. Vzduch naplnilo napjatГ© ticho.

„VidГ­m, Еѕe ti v ЕѕilГЎch koluje i krev vГЎleДЌnГ­kЕЇ,“ Е™ekl. „ZЕЇstaneЕЎ s nГЎmi. Tvoji lidГ© se tu mohou zotavit, dokud nebudou zase zdravГ­ a silnГ­. NezГЎleЕѕГ­ na tom, kolik mД›sГ­cЕЇ to zabere.“

„Ale mЕЇj nГЎДЌelnГ­ku…“ zaДЌal onen bojovnГ­k.

Bokbu se na nД›j jenom pЕ™Г­snД› podГ­val.

„UЕѕ jsem rozhodl.“

„Ale jejich loДЏ!“ protestoval muЕѕ. „Pokud zЕЇstane v pЕ™Г­stavu, imperiГЎni na to pЕ™ijdou. VЕЎichni budeme mrtvГ­ jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ zaДЌne mД›sГ­c znovu dorЕЇstat!“

NГЎДЌelnГ­k se zadГ­val na stoЕѕГЎr, potom na trup lodi a o vЕЎem pЕ™emГЅЕЎlel. Gwen se mezitГ­m rozhlГ­Еѕela po okolГ­. Byli teДЏ hluboko uvnitЕ™ skrytГ©ho pЕ™Г­stavu, chrГЎnД›nГ©ho stЕ™echou z vД›tvГ­ stromЕЇ. PЕ™esto vЕЎak za nimi bylo moЕѕno spatЕ™it otevЕ™enГ© moЕ™e. Musela uznat, Еѕe mГЎ ten bojovnГ­k pravdu. Najdou je tu.

NГЎДЌelnГ­k se na ni krГЎtce podГ­val a pokГЅval hlavou.

„ChceЕЎ zachrГЎnit svЕЇj lid?“ zeptal se.

Gwen odhodlanД› pЕ™ikГЅvla.

„Ano.“

PokГЅval hlavou na souhlas.

„VЕЇdci musejГ­ dД›lat tД›ЕѕkГЎ rozhodnutГ­,“ Е™ekl. „TeДЏ nadeЕЎel ДЌas na to tvoje. Chcete zЕЇstat s nГЎmi, ale vaЕЎe loДЏ nГЎs jistojistД› pЕ™ivede do hrobu vЕЎechny. S radostГ­ vГЎЕЎ lid pЕ™ijmeme, ale loДЏ musГ­ zmizet. Budeme ji muset spГЎlit. To je naЕЎe podmГ­nka pro vaЕЎe pЕ™ijetГ­.“

Gwenino srdce se pЕ™i tom pomyЕЎlenГ­ sevЕ™elo. PodГ­vala se na svou loДЏ. LoДЏ, kterГЎ je donesla pЕ™es celГ© moЕ™e a zachrГЎnila jejГ­ lidi pЕ™ed pohromou. VЕЇbec se nedokГЎzala odhodlat se toho vД›rnГ©ho korГЎbu zbavit. NavГ­c to byla jedinГЎ moЕѕnost, jak se odsud mohou dostat.

JenЕѕe kam by vlastnД› mД›li jГ­t? Znovu se vydat na stezku smrti napЕ™Г­ДЌ oceГЎnem? JejГ­ lidГ© se teДЏ stД›ЕѕГ­ udrЕѕeli na nohou. PotЕ™ebovali ДЌas na uzdravenГ­ a odpoДЌinek. PotЕ™ebovali stЕ™echu nad hlavou a mГ­sto, kde mohou na nД›jakГЅ ДЌas v klidu nabГ­rat sГ­ly. Pokud spГЎlenГ­ tГ©to lodi je cenou, kterou musГ­ zaplatit za jejich Еѕivoty, pak by to mД›la udД›lat. Pokud by se pozdД›ji rozhodli vyrazit znovu na moЕ™e, budou si muset jednoduЕЎe obstarat nД›jakГ© jinГ© plavidlo. Anebo jej postavit. TeДЏ vЕЎak musГ­ pЕ™edevЕЎГ­m pЕ™eЕѕГ­t. Na tom jedinГ©m momentГЎlnД› zГЎleЕѕelo.

PodГ­vala se na nГЎДЌelnГ­ka a pЕ™ikГЅvla.

„BudiЕѕ tedy,“ Е™ekla.

Bokbu spokojenД› pЕ™ikГЅvnul a dokonce se jГ­ na vyjГЎdЕ™enГ­ svГ©ho uznГЎnГ­ mГ­rnД› poklonil. Potom se otoДЌil a vydal nД›kolik rozkazЕЇ. MuЕѕi kolem se pustili do prГЎce. Vydali se k prstenskГЅm, posedГЎvajГ­cГ­m rЕЇznД› na palubД›. PomГЎhali jim vstГЎt a odvГЎdД›li je pryДЌ z lodi. PostupnД› po dlouhГ©m prknД› prochГЎzeli Godfrey, Kendrick, Brandt, Atme, Aberthol, Illepria, Sandara a mnozГ­ dalЕЎГ­, kteЕ™Г­ jГ­ na svД›tД› jeЕЎtД› zbyli, a znovu usedali na zemi v pЕ™Г­staviЕЎti.

Gwendolyn ДЌekala, dokud loДЏ neopustil i poslednГ­ z jejГ­ch poddanГЅch. Nakonec zЕЇstala na palubД› ГєplnД› sama spolu s Krohnem a nГЎДЌelnГ­kem SandaЕ™ina lidu.

Ten v ruce uЕѕ tЕ™Г­mal zapГЎlenou pochodeЕ€, kterou se chystal loДЏ zapГЎlit.

„Ne,“ Е™ekla Gwen a chytila jej za zГЎpД›stГ­.

PЕ™ekvapenД› se na ni podГ­val.

„Tohle bych mД›la udД›lat sama,“ dodala.

Potom mu opatrnД› vzala tД›Еѕkou hoЕ™Г­cГ­ pochodeЕ€ z ruky, otoДЌila se k hromadД› skasanГЅch plachet leЕѕГ­cГ­ch opodГЎl a natГЎhla se k nГ­. Po tvГЎЕ™i jГ­ pЕ™itom skanula slza.

VysuЕЎenГ© plГЎto rychle chytilo plamenem a ЕЎГ­Е™ilo jej vЕЎude po lodi.

Zahodila pochodeЕ€ dГЎl na palubu a potom uЕѕ s Krohnem i Bokbuem po prknД› opouЕЎtД›la loДЏ. O nД›kolik vteЕ™in pozdД›ji se jejГ­ noha poprvГ© dotkla novГ© zemД›, kterГЎ se jim mД›la odteДЏ stГЎt novГЅm domovem.

RozhlГ©dla se kolem a spatЕ™ila pЕ™edevЕЎГ­m neprostupnГЅ prales, vyplnД›nГЅ skЕ™eky roztodivnГЅch ptГЎkЕЇ a zvГ­Е™at, kterГ© nikdy pЕ™edtГ­m neslyЕЎela.

Mohl by toto bГЅt novГЅ domov?




KAPITOLA PГЃTГЃ


Alistair kleДЌela na studenГ©m kameni, zГЎbla ji kolena, a sledovala, jak prvnГ­ paprsky prvnГ­ho slunce zaДЌГ­najГ­ osvД›covat vrcholky hor JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ a postupnД› klesajГ­ do ГєdolГ­. JejГ­ ruce se tЕ™ГЎsly. KleДЌela zamДЌenГЎ v dЕ™evД›nГ© klГЎdД›. JejГ­ zГЎpД›stГ­ i krk spoДЌГ­valy nepohodlnД› v otvorech, kde pЕ™edtГ­m trpД›la uЕѕ spousta vД›zЕ€ЕЇ pЕ™ed nГ­. KdyЕѕ s obtГ­Еѕemi otoДЌila hlavou, mohla na dЕ™evД› spatЕ™it stopy po krvi, protoЕѕe se vД›zЕ€ЕЇm v tГ©to klГЎdД› rovnou i stГ­naly hlavy. KaЕѕdou buЕ€kou tД›la cГ­tila smutnou energii onoho kusu dЕ™eva, kterГЅ dЕ™Г­ve existoval jako strom a byl ЕѕivГЅ. KromД› krvavГЅch stop neslo i mnoЕѕstvГ­ ЕЎkrГЎbancЕЇ, kdyЕѕ popravДЌГ­ meДЌ ДЌi sekera nebyly zcela pЕ™esnГ©. CГ­tila z nД›j dokonce i emoce a strachy lidГ­, kteЕ™Г­ tu ДЌekali na popravu. Nic by jГ­ nemohlo pЕЇsobit vД›tЕЎГ­ utrpenГ­, neЕѕ prГЎvД› toto.

PЕ™esto vЕЎak svГ© utrpenГ­ snГЎЕЎela pokud moЕѕno vzneЕЎenД›. DГ­vala se na vГЅchod slunce a byla si v tГ© chvГ­li jistГЎ, Еѕe dalЕЎГ­ jiЕѕ nespatЕ™Г­. Najednou pro ni kaЕѕdГЎ vteЕ™ina mД›la neopakovatelnГЅ vГЅznam. RozhlГ­Еѕela se po okolГ­ v tom nepЕ™Г­liЕЎ teplГ©m rГЎnu, jeЕЎtД› ochlazovanГ©m vД›trem, a nemohla se na tu krГЎsu vynadГ­vat. Ostrovy teДЏ pЕЇsobily jako to nejnГЎdhernД›jЕЎГ­ mГ­sto na svД›tД›. Stromy kvetly plejГЎdami barev od oranЕѕovГ© pЕ™es ДЌervenou a rЕЇЕѕovou aЕѕ k bГ­lГЅm kvД›tЕЇm, a zГЎroveЕ€ uЕѕ na nich visely i tД›ЕѕkГ© plody, rovnД›Еѕ oplГЅvajГ­cГ­ vЕЎemoЕѕnГЅmi barvami. FialovГ­ rannГ­ ptГЎДЌci a velkГ© oranЕѕovГ© vДЌely jiЕѕ naplЕ€ovaly vzduch svГЅm bzukotem a vЕЎechno se to noЕ™ilo do sladkГ© vЕЇnД› kvД›tЕЇ. Mlhy leЕѕГ­cГ­ v ГєdolГ­ch se pЕ™i dotyku sluneДЌnГ­ch paprskЕЇ tЕ™pytily a dodГЎvaly obrazu skuteДЌnД› kouzelnГЅ nГЎdech. JeЕЎtД› nikdy necГ­tila s ЕѕГЎdnou zemГ­ takovГ© souznД›nГ­. Kdyby byl osud bГЅval alespoЕ€ trochu pЕ™Г­znivД›jЕЎГ­, dokГЎzala by tu spokojenД› ЕѕГ­t aЕѕ do smrti.

UslyЕЎela za sebou kroky tД›ЕѕkГЅch bot dopadajГ­cГ­ch na skalnГ­ podloЕѕГ­. PЕ™ichГЎzel Bowyer. V rukou tЕ™Г­mal obrovskou dvouseДЌnou sekeru a oЕЎklivД› se na Alistair mraДЌil.

Za nГ­m jiЕѕ pЕ™ichГЎzely stovky jihoostrovanЕЇ, kteЕ™Г­ se mД›li stГЎt svД›dky. VЕЎichni to byli Bowyerovi vД›rnГ­ a teДЏ utvoЕ™ili na kamennГ©m prostranstvГ­ kruh. Ona se ocitla v jeho stЕ™edu, pЕ™ibliЕѕnД› dvacet metrЕЇ od ostatnГ­ch. JedinГЅ, kdo s nГ­ v kruhu zЕЇstal, byl Bowyer. Nikdo nechtД›l bГЅt pЕ™Г­liЕЎ blГ­zko aЕѕ vytryskne krev.

Bowyer si se sekerou neklidnД› pohazoval. OДЌividnД› chtД›l uЕѕ mГ­t celou zГЎleЕѕitost za sebou. Alistair mu pЕ™itom mohla ДЌГ­st v oДЌГ­ch, jak moc se ten muЕѕ chce stГЎt krГЎlem.

Jedna vД›c ji ale pЕ™esto tД›ЕЎila. Jakkoliv nespravedlivГ© tohle bylo, jejГ­ obД›ЕҐ nakonec umoЕѕnГ­ Erecovi ЕѕГ­t. A to pro ni znamenalo vГ­c neЕѕ vlastnГ­ Еѕivot.

Bowyer pЕ™istoupil, naklonil se k nГ­ a zaЕЎeptal jГ­ do ucha tak tiЕЎe, Еѕe to mohla slyЕЎet jenom ona sama:

„BuДЏ klidnГЎ. Tvoje smrt bude rychlГЎ a ДЌistГЎ,“ Е™ekl. „StejnД› jako Erecova.“

Alistair se na nД›j vydД›ЕЎenД› podГ­vala.

ZaЕЎklebil se jГ­ do obliДЌeje. OpД›t jenom tak jemnД›, aby to mohla vidД›t ona, ale ne nikdo z divГЎkЕЇ.

„PЕ™esnД› tak,“ dodal tiЕЎe. „MoЕѕnГЎ se to nestane dnes a moЕѕnГЎ ani za nД›kolik mД›sГ­cЕЇ. Ale jednoho dne, aЕѕ to bude nejmГ©nД› ДЌekat, zjistГ­ tvЕЇj manЕѕel, Еѕe mГЎ v zГЎdech zaraЕѕenГЅ mЕЇj nЕЇЕѕ. ChtД›l jsem, abys to vД›dД›la, neЕѕ tД› poЕЎlu do pekla, kam patЕ™Г­ЕЎ.“

Ustoupil dva kroky stranou, pevnД› sevЕ™el topЕЇrko sekery, zvedl ji nad hlavu, zaklonil se a pЕ™ipravil k Гєderu.

Alistair kleДЌela na kameni a jejГ­ srdce se mohlo zblГЎznit. Teprve teДЏ si plnou mД›rou uvД›domila, jak zlГЅ ten muЕѕ vlastnД› je. Nebyl jenom zaslepenГЅ vlastnГ­mi ambicemi. Byl to navГ­c takГ© lhГЎЕ™ a zbabД›lec.

„PropusЕҐ ji!“ proЕ™Г­zl rannГ­ ticho najednou vysokГЅ hlas.

Mezi BowyerovГЅmi strГЎЕѕnГЅmi, umГ­stД›nГЅmi chytЕ™e u vstupu na prostranstvГ­, se rozpoutal jakГЅsi chaos. Alistair byla pЕ™ekvapenГЎ a zГЎroveЕ€ ohromnД› vdД›ДЌnГЎ, kdyЕѕ spatЕ™ila, Еѕe se pЕ™es strГЎЕѕe snaЕѕГ­ prodrat Erecova matka a sestra. V tvГЎЕ™Г­ch obou se zraДЌilo nejvyЕЎЕЎГ­ znepokojenГ­.

„Je nevinnГЎ!“ kЕ™iДЌela bГЅvalГЎ krГЎlovna. „NesmГ­ЕЎ ji zabГ­t!“

„To bys vГЎЕѕnД› zabil Еѕenu?!“ kЕ™iДЌela Dauphine. „Je tu cizinka. Nech ji bГЅt. PoЕЎli ji zpГЎtky do jejГ­ zemД›. Ona nemusГ­ mГ­t s naЕЎimi zГЎleЕѕitostmi nic spoleДЌnГ©ho.“

Bowyer se k nim otoДЌil a zahЕ™mД›l:

„Je to cizinka, kterГЎ se chtД›la stГЎt naЕЎГ­ krГЎlovnou. A takГ© zabГ­t naЕЎeho krГЎle.“

„Jsi lhГЎЕ™!“ vykЕ™ikla Erecova matka. „Nikdy by ses z fontГЎny pravdy nenapil!“

Bowyer si po oДЌku prohlГ­Еѕel tvГЎЕ™e pЕ™ihlГ­ЕѕejГ­cГ­ch.

„Je tu nД›kdo, kdo by snad zpochybЕ€oval moje nГЎroky?“ pronesl zvuДЌnД› a pЕ™itom si pЕ™Г­snД› prohlГ­Еѕel jednoho po druhГ©m.

Alistair se snaЕѕila je sledovat rovnД›Еѕ a doufala, Еѕe spatЕ™Г­ vzdor. JenЕѕe vЕЎichni ti muЕѕi, vЕЎichni ti stateДЌnГ­ bojovnГ­ci, pochГЎzejГ­cГ­ povД›tЕЎinou z Bowyerova kmene, teДЏ klopili zrak k zemi jako kluci, pЕ™istiЕѕenГ­ pЕ™i nД›jakГ© lumpГЎrnД›. Nikdo se neodvaЕѕoval se mu postavit.

„JГЎ jsem vГЎЕЎ ЕЎampion,“ zahЕ™mД›l Bowyer. „Porazil jsem na turnaji vЕЎechny protivnГ­ky. Nezbyl tu uЕѕ nikdo, kdo by mД› dokГЎzal porazit. Ani jeden. Pokud si to nД›kdo z vГЎs nemyslГ­, mЕЇЕѕe teДЏ pЕ™edstoupit.“

„Nikdo, aЕѕ na Ereca!“ ozvala se znovu Dauphine.

Bowyer se na ni zamraДЌil.

„A kde je teДЏ? LeЕѕГ­ v posteli a umГ­rГЎ. JihoostrovanГ© pЕ™ece nebudou mГ­t za krГЎle mrzГЎka. JГЎ jsem vГЎЕЎ krГЎl. JГЎ jsem vГЎЕЎ ЕЎampion. Tak kГЎЕѕГ­ zГЎkony naЕЎГ­ zemД›. A mЕЇj otec byl navГ­c krГЎlem pЕ™ed tГ­m ErecovГЅm.“

KrГЎlovna i Dauphine se vrhly kupЕ™edu, aby jej samy zastavily, ale Bowyerovi muЕѕi je chytili za paЕѕe a stГЎhli zpГЎtky. Alistair mezi nimi spatЕ™ila i Erecova mladЕЎГ­ho bratra Stroma. MД›l ruce svГЎzanГ© za zГЎdy a i on se snaЕѕil uvolnit, ale pouta drЕѕela pevnД›.

„Za tohle zaplatГ­ЕЎ, Bowyere!“ kЕ™iДЌel.

MohutnГЅ bojovnГ­k jej ale ignoroval. NamГ­sto toho se otoДЌil k Alistair a chystal se znovu zaujmout pozici pro popravu. NadeЕЎla jejГ­ poslednГ­ chvГ­le.

„ЕЅivot je nebezpeДЌnГЅ, pokud jej postavГ­ЕЎ na lЕѕГ­ch,“ Е™ekla mu.

ZamraДЌil se a nepokojnД› pЕ™eЕЎlГЎpl. Brnkla na sprГЎvnou strunu.

„A to budou i tvoje poslednГ­ slova,“ Е™ekl.

Potom rychle pozvedl sekeru a napЕ™ГЎhl se.

Alistair zavЕ™ela oДЌi a vД›dД›la, Еѕe uЕѕ za malinkou chviliДЌku bude celГЅ jejГ­ svД›t nahrazen prГЎzdnou tmou.

Ta chvГ­le jako kdyby se ale nГЎhle roztГЎhla do nekoneДЌna. PЕ™ed oДЌima se jГ­ mГ­haly vЕЎemoЕѕnГ© obrazy. Znovu vidД›la situaci, kdyЕѕ se poprvГ© setkala s Erecem. Bylo to doma v Prstenu, v hradu VГ©vody ze Savarie. Tehdy tam jenom pomГЎhala jako sluЕѕka pЕ™i hostinД› na poДЌest Erecova pЕ™Г­jezdu a zamilovala se do nД›j na prvnГ­ pohled. Tu lГЎsku teДЏ pocГ­tila stejnД› jako onoho prvnГ­ho dne.

VidД›la takГ© svГ©ho bratra Thorgrina, avЕЎak z nД›jakГ©ho dЕЇvodu nebyl v Prstenu a v KrГЎlovД› DvoЕ™e, ale v nД›jakГ© cizГ­, dalekГ© zemi mimo Prsten. PЕ™edevЕЎГ­m vЕЎak vidД›la vlastnГ­ matku. VidД›la, jak stojГ­ na okraji Гєtesu pЕ™ed jejГ­m hradem, vypГ­najГ­cГ­m se do vГЅЕЎky nad skalnatГЅm moЕ™skГЅm pobЕ™eЕѕГ­m. VzpГ­nala k nГ­ ruce a sladce se na ni usmГ­vala.

„Moje dceruЕЎko,“ Е™ekla.

„Matko,“ odpovД›dД›la Alistair, „uЕѕ brzy se k tobД› pЕ™idГЎm.“

Matka vЕЎak pЕ™ekvapivД› zakroutila hlavou.

„TvЕЇj ДЌas jeЕЎtД› nepЕ™iЕЎel,“ Е™ekla. „TvЕЇj osud na tomto svД›tД› jeЕЎtД› nenГ­ zcela naplnД›n. JeЕЎtД› tД› toho hodnД› ДЌekГЎ.“

„Ale jak to, matko?“ Zeptala se Alistair. „Jak bych tohle mohla pЕ™eЕѕГ­t?“

„Jsi mocnД›jЕЎГ­ neЕѕ celГЅ tento svД›t,“ znД›la odpovД›ДЏ. „Ta ДЌepel, ten smrtГ­ zavГЎnД›jГ­cГ­ kus Еѕeleza, ten je pЕ™ece ДЌГЎstГ­ tohoto svД›ta. KlГЎda, kterГЎ tД› poutГЎ, je takГ© jenom kus svД›ta. Tebe mohou omezovat jenom do chvГ­le, kdy na nД›co takovГ©ho budeЕЎ sama vД›Е™it a dovolГ­ЕЎ, aby tД› to ovlivЕ€ovalo. Ty sama jsi pЕ™edevЕЎГ­m duЕЎe, svД›tlo a energie. V tom tkvГ­ tvoje skuteДЌnГЎ sГ­la a podstata. Jsi nade vЕЎГ­m pozemskГЅm, dcero. Jsi to ty, kdo drЕѕГ­ tvГ© tД›lo v tГ© klГЎdД›, protoЕѕe to tomu kusu starГ©ho dЕ™eva jednoduЕЎe dovolГ­ЕЎ. ProblГ©m, kterГ©mu teДЏ ДЌelГ­ЕЎ, nenГ­ problГ©mem fyzickГ© sГ­ly, ale vГ­ry. VД›Е™ v sebe sama. Jak silnГЎ je tvoje vГ­ra?“

BД›hem vteЕ™inky, kdy ДЌepel putovala prostorem, vedla kleДЌГ­cГ­ Alistair celou tu rozpravu. MatДЌina slova jГ­ znД›la v hlavД›.

Jak silnГЎ je tvoje vГ­ra?

Alistair zapomnД›la na rozbolavД›lГ© Гєdy, pustila z hlavy tvrdГЅ kГЎmen i to svazujГ­cГ­ dЕ™evo a plnД› se oddala do nГЎruДЌe vГ­ry. Vizualizovala si vЕЎechny zabД›hnutГ© pЕ™edstavy o fyzickГ©m svД›tД›, sbalila je do koule a potom odloЕѕila stranou. NamГ­sto toho namГ­Е™ila svou pozornost na jedinou nejvyЕЎЕЎГ­ sГ­lu, kterГЎ byla vЕЎemu ostatnГ­mu nadЕ™azenГЎ. SГ­lu, kterГЎ tento svД›t stvoЕ™ila. S tou se teДЏ musela ztotoЕѕnit.

Jakmile tak uДЌinila, pocГ­tila nГЎhle mocnГЅ pЕ™Г­val energie. OkamЕѕitД› zaДЌal proudit jejГ­m tД›lem. Najednou se cГ­tila vД›tЕЎГ­ a mocnД›jЕЎГ­, neЕѕ cokoliv jinГ©ho. CГ­tila se nezniДЌitelnГЎ. JejГ­ mysl se naplnila energiГ­ tak silnou, Еѕe pЕ™Г­mo slyЕЎela, jak jГ­ bzuДЌГ­ v uЕЎГ­ch. DlanД› ji pЕ™itom pГЎlily, jako kdyby je poloЕѕila na kГЎmen rozpГЎlenГЅ od slunce. MohutnГ© teplo se rovnД›Еѕ soustЕ™eДЏovalo v oblasti uprostЕ™ed jejГ­ho ДЌela. Byla silnГЎ, mocnГЎ a neporazitelnГЎ. SilnД›jЕЎГ­ neЕѕ ta smД›ЕЎnГЎ klГЎda, tlustГЎ jako tД›lo vГЎleДЌnГ©ho hЕ™ebce. To byla jenom hmota. Nic vГ­c.

OtevЕ™ela oДЌi a svД›t se znovu zaДЌal vracet do svГ© normГЎlnГ­ rychlosti. PodГ­vala se na Bowyera, kterГЅ se nad nГ­ uЕѕ naklГЎnД›l se sekyrou a mraДЌil se jako sГЎm pГЎn pekel.

Pozvedla paЕѕe. KlГЎda, kterГЎ jГ­ pЕ™edtГ­m nedovolovala ani ten nejmenЕЎГ­ pohyb, najednou zapraЕЎtД›la a potom se rozletД›la na tЕ™Г­sky. V tom stejnГ©m pohybu se Alistair odrazila z kleДЌГ­cГ­ch nohou, jednu dlaЕ€ bleskurychle namГ­Е™ila na Bowyera, zatГ­mco druhou na jeho velikou sekeru. Se zbranГ­ se v tГ© chvГ­li stalo nД›co stД›ЕѕГ­ pochopitelnГ©ho. Kov sekery bД›hem zlomku vteЕ™iny ЕѕhavД› zazГЎЕ™il a potom roztГЎl. Dopadl k BowyerovГЅm nohГЎm jako hromada vyvЕ™elГ© lГЎvy a opД›t okamЕѕitД› ztuhnul. DЕ™evД›nГ© topЕЇrko se rozpadlo na prach Bowyerovi pЕ™Г­mo v ruce.

Hromotluk ЕҐal, ale v tГ© chvГ­li uЕѕ vlastnД› nemД›l ДЌГ­m. NeДЌekanД› lehkГЎ ruka jej vyvedla z rovnovГЎhy. ZapotГЎcel se smД›rem kupЕ™edu a skonДЌil na kolenou.

Alistair se otoДЌila a pohledem krГЎtce zapГЎtrala v davu. OkamЕѕitД› naЕЎla to, co hledala. MyslГ­ vydala dalЕЎГ­ pЕ™Г­kaz a od opasku jednoho z vojГЎkЕЇ jako stЕ™ela vyletД›l jeho meДЌ. ProletД›l prostorem a mД›kce pЕ™istГЎl v dlani jejГ­ nataЕѕenГ© ruky.

V jedinГ©m bleskurychlГ©m pohybu zavГ­Е™ila meДЌem a nakonec jГ­m ЕҐala po BowyerovД› odkrytГ©m krku.

Dav se teprve nynГ­ zmohl na prvnГ­ uЕѕaslГЅ vГЅkЕ™ik. PopraviЕЎtД› se i dneЕЎnГ­ho dne doДЌkalo sprЕЎky krve a useknutГ© hlavy, dopadnuvЕЎГ­ s vlhkГЅm ЕѕuchnutГ­m na kГЎmen. Bowyerovo tД›lo se zhroutilo hned vedle nГ­.

ZemЕ™el na tom stejnГ©m mГ­stД›, kde jeЕЎtД› pЕ™ed chvilkou chtД›l mГ­t mrtvou Alistair.

Dav se rozkЕ™iДЌel. Alistair vidД›la, jak se Dauphine koneДЌnД› podaЕ™ilo vymanit z rukou zaskoДЌenГ©ho zbrojnoЕЎe. ZГЎroveЕ€ mu vytrhla z opasku dГЅku a zkuЕЎenГЅm pohybem mu podЕ™Г­zla krk. Potom rychle pЕ™eЕ™ezala provaz, kterГЅ poutal Stromovy ruce. Ten okamЕѕitД› sГЎhl po meДЌi zneЕЎkodnД›nГ©ho zbrojnoЕЎe. Sehnul se pro nД›j, vytrhl jej z jeho pochvy a uЕѕ v podЕ™epu zaДЌal sekat kolem sebe. NeЕѕ se znovu napЕ™Г­mil, staДЌil zabГ­t tЕ™i dalЕЎГ­.

S Bowyerovou neoДЌekГЎvanou smrtГ­ najednou nikdo poЕ™ГЎdnД› nevД›dД›l, jak se zachovat. ZaДЌaly se ozГЅvat vГЅkЕ™iky. VГЅvoj udГЎlostГ­ oДЌividnД› povzbudil ty, jejichЕѕ loajalita k Bowyerovi byla vratkГЎ a oni si teДЏ znovu rozmГЅЕЎleli, na kterou stranu chtД›jГ­ patЕ™it. NavГ­c se na ploЕЎinД› objevila skupina ErecovГЅch muЕѕЕЇ a spД›chala na pomoc Stromovi. OkamЕѕitД› se pouЕЎtД›li do boje s BowyerovГЅmi vД›rnГЅmi.

Situace se rychle obracela ve prospД›ch ErecovcЕЇ. V BowyerovГЅch Е™adГЎch bylo navГ­c mnoho tД›ch, kteЕ™Г­ si svou vД›rnost rozmysleli a odhazovali teДЏ svoje zbranД›. ZbГЅvajГ­cГ­, skuteДЌnД› loajГЎlnГ­, se zГЎhy dali na ГєtД›k. Strom se v ДЌele ostatnГ­ch okamЕѕitД› vrhl za nimi.

Alistair stГЎla stГЎle s meДЌem v ruce a sledovala, jak vЕЎude po okolГ­ zaДЌГ­najГ­ ЕЎarvГЎtky a jak postupnД› pЕ™erЕЇstajГ­ v bitvu. Brzy se uЕѕ i z ГєdolГ­ pod hradem zaДЌalo ozГЅvat dunД›nГ­ rohЕЇ, jako kdyby se celГЅ ostrov rozdД›loval na dvД› vГЎlДЌГ­cГ­ strany. PoklidnД› zaДЌГ­najГ­cГ­ rГЎno se pomalu ale jistД› mД›nilo v dopoledne, kterГ© uslyЕЎГ­ mnoho kЕ™iku a tЕ™eskotu meДЌЕЇ i zbroje. ObДЌanskГЎ vГЎlka na JiЕѕnГ­ch ostrovech prГЎvД› zaДЌala.

Alistair svГ­rala v ruce meДЌ toho bojovnГ­ka a vД›dД›la, Еѕe byla prГЎvД› zachrГЎnД›na jenom dГ­ky milosti BoЕѕГ­. CГ­tila se jako znovuzrozenГЎ a mnohem mocnД›jЕЎГ­ neЕѕ kdykoliv pЕ™edtГ­m. NaplnД›nГ­ jejГ­ho osudu ji volalo. Navzdory tomu, co mД›lo pЕ™ijГ­t, cГ­tila optimismus. VД›dД›la, Еѕe Bowyerovy jednotky budou poraЕѕeny a spravedlnosti bude uДЌinД›no za dost. VД›dД›la, Еѕe se Erec zase postavГ­ na nohy a nakonec se spolu pЕ™ece jenom vezmou. Alistair bude jiЕѕ brzy krГЎlovnou JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ.




KAPITOLA Е ESTГЃ


Darius bД›Еѕel po bahnitГ© cestД› ze svГ© vesnice a sledoval stopy vedoucГ­ k Volusii. Byl odhodlГЎn za kaЕѕdou cenu zachrГЎnit Loti a zabГ­t muЕѕe, kteЕ™Г­ se jГ­ zmocnili. V ruce svГ­ral meДЌ - opravdovГЅ meДЌ, vykovanГЅ z opravdovГ© oceli. Bylo to vЕЇbec poprvГ©, kdy se takovГ© zbranД› dotknul. VД›dД›l, Еѕe jenom za to bude on i celГЎ jeho vesnice popravena. Ocel byla tabu a dokonce i jeho otec a dД›d se bГЎli vlastnit byЕҐ jenom malГЅ noЕѕГ­k. Darius dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe pЕ™ekroДЌil ДЌГЎru, za kterou uЕѕ se nebude moci vrГЎtit zpГЎtky.

Ale uЕѕ mu na tom nezГЎleЕѕelo. V jeho ЕѕivotД› uЕѕ bylo jednoduЕЎe pЕ™Г­liЕЎ mnoho nespravedlnosti. PohГЎr pЕ™etekl. TeДЏ, kdyЕѕ byla Loti pryДЌ, nezajГ­malo jej uЕѕ nic jinГ©ho, neЕѕ jak ji dostat zpГЎtky. VlastnД› ani nemД›l pЕ™Г­leЕѕitost ji poЕ™ГЎdnД› poznat, ale pЕ™esto mД›l teДЏ pocit, Еѕe pro nД›j znamenГЎ vЕЎechno. DokГЎzal pЕ™ijmout fakt, Еѕe byl zotroДЌen on sГЎm, ale Еѕe se to mГЎ stГЎt i jГ­, to bylo jednoduЕЎe nepЕ™ijatelnГ©. Nemohl ji nechat odvГ©st a zГЎroveЕ€ sГЎm sebe nadГЎle povaЕѕovat za muЕѕe. Byl sice jeЕЎtД› chlapec, ale pЕ™esto mД›l nejvyЕЎЕЎГ­ ДЌas se pЕ™estat chovat jako dГ­tД›. UvД›domil si, Еѕe jsou to prГЎvД› rozhodnutГ­ jako toto, kterГ© ДЌlovД›ka ДЌinily dospД›lГЅm.

Běžel sám po blátivé cestě, pot jej štípal v očích, těžce dýchal, ale přesto v tom okamžiku cítil dostatek odhodlání postavit se celé armádě. Neměl na výběr. Musel Loti najít a přivést ji zpátky, anebo při tom pokusu přijít o život. Uvědomoval si, že pokud selže – anebo vlastně i pokud se mu to podaří – přinese to nakonec imperiální mstu na celou jeho rodinu i vesnici. Kdyby právě na tohle přestal myslet, možná by ztratil i odvahu pokračovat dál a otočil by se k domovu.

JenЕѕe namГ­sto toho byl hnГЎn dГЎl nД›ДЌГ­m vД›tЕЎГ­m, neЕѕ byl jeho vlastnГ­ pud sebezГЎchovy, ba dokonce i vД›tЕЎГ­m, neЕѕ strach o bezpeДЌГ­ vlastnГ­ rodiny a znГЎmГЅch. Hnala jej touha po spravedlnosti. Po svobodД›. Touha setЕ™ГЎst ze sebe jho svГЅch otrokГЎЕ™ЕЇ a okusit volnost, i kdyby to mД›lo trvat jenom chvilku. Dokonce by mu staДЌilo, kdyby to ani nezГ­skal sГЎm pro sebe, ale alespoЕ€ pro Loti.

Jeho hybatelem tedy byla vГЎЕЎeЕ€ a ne rozumovГЎ Гєvaha. NД›kde tam venku unГЎЕЎeli jeho lГЎsku a on sГЎm pЕ™itom uЕѕ z imperiГЎlnГ­ch rukou vytrpД›l pЕ™Г­liЕЎ. AЕҐ uЕѕ budou nГЎsledky jeho ДЌinu jakГ©koliv, bylo mu to jedno. Musel ukГЎzat, Еѕe v jeho lidu existuje jeden muЕѕ, i kdyby mД›l bГЅt nakonec opravdu jenom jeden, a dokonce i kdyby to byl jenom pouhГЅ chlapec, kterГЅ si takovГ© zachГЎzenГ­ uЕѕ nehodlГЎ nechat lГ­bit.

BД›Еѕel po cestД› dГЎl a dГЎl napЕ™Г­ДЌ znГЎmou krajinou smД›rem k hranici hlavnГ­ho VolusijskГ©ho teritoria. UvД›domoval si, Еѕe pouhГЅ fakt, Еѕe by ho naЕЎli takhle blГ­zko Volusie, by znamenal rozsudek smrti. PЕ™idal do kroku. Jejich stopy byly blГ­zko u sebe a to mohlo znamenat jedinД› to, Еѕe postupujГ­ pomalu. Pokud bude dostateДЌnД› rychlГЅ, mГЎ nadД›ji je chytit.

ObД›hl kopec a najednou v dГЎlce spatЕ™il to, co hledal. PouhГЅch dvД› stД› metrЕЇ pЕ™ed nГ­m stГЎla Loti, na krku mД›la pЕ™ipevnД›nГЅ kovovГЅ obojek, ke kterГ©mu byl pЕ™ikovГЎn dlouhГЅ Е™etД›z, kterГЅ se tГЎhl dobrГЅch pД›t metrЕЇ k sedlu zerty, na kterГ© jel jejГ­ Гєnosce. Byl k nГ­ otoДЌen zГЎdy a zamД›stnГЎn nicnedД›lГЎnГ­m v sedle. Po obou stranГЎch Е™etД›zu krГЎДЌeli dva muЕѕi z imperiГЎlnГ­ strГЎЕѕe, obleДЌenГ­ v ДЌerno zlatГ© zbroji, tЕ™pytГ­cГ­ se na slunci. Byli dvakrГЎt tak velcГ­ jako Darius a mД›li k dispozici ty nejlepЕЎГ­ zbranД›. Darius vД›dД›l, Еѕe by bylo potЕ™eba poЕ™ГЎdnГ©ho davu otrokЕЇ, aby dokГЎzali ty muЕѕe zneЕЎkodnit.

JenЕѕe teДЏ se nemohl ohlГ­Еѕet na strach. VЕЎechno, co mД›l, bylo odhodlГЎnГ­ a spravedlivГЅ hnД›v. VД›dД›l, Еѕe bude muset najГ­t nД›jakГЅ zpЕЇsob, aby ty dvД› vД›ci staДЌily.

BД›Еѕel dГЎl a rychle se blГ­Еѕil k nic neДЌekajГ­cГ­ druЕѕinД›. BД›hem chvilky byl u Loti, napЕ™ГЎhl se meДЌem a vЕЎГ­ silou sekl do Е™etД›zu, kterГЅ ji spokojoval se zertou. Loti se na nД›j pЕ™ekvapenД› a zГЎroveЕ€ polekanД› podГ­vala.

VykЕ™ikla a uskoДЌila stranou. NГЎraz oceli o kovovГЅ Е™etД›z zaЕ™inДЌel. Loti byla najednou volnГЎ, kolem krku mД›la stГЎle svЕЇj obojek, ale notnД› zkrГЎcenГЅ Е™etД›z uЕѕ teДЏ ani nedosahoval k zemi.

Darius se podГ­val kupЕ™edu a setkal se s pЕ™ekvapenГЅm pohledem otrokГЎЕ™e, shlГ­ЕѕejГ­cГ­m na nД›j vyjevenД› ze hЕ™betu zerty. VojГЎci, krГЎДЌejГ­cГ­ po stranГЎch, se rovnД›Еѕ zarazili a vЕЎichni teДЏ hledД›li na Daria jako na zjevenГ­.

Chlapec pЕ™eЕЎlapoval na mГ­stД› a jeho ruce se tЕ™ГЎsly, jak drЕѕel svЕЇj meДЌ pЕ™ed tД›lem. Byl odhodlanГЅ nedat najevo ЕѕГЎdnou slabost a ochrГЎnit Loti za kaЕѕdou cenu.

„VГЎm nepatЕ™Г­,“ vykЕ™ikl tЕ™esoucГ­m se hlasem. „Je to svobodnГЎ Еѕena. My vЕЎichni jsme svobodnГ­!“

VojГЎci se podГ­vali na otrokГЎЕ™e.

„ChlapДЌe,“ oslovil Daria, „prГЎvД› jsi udД›lal nejvД›tЕЎГ­ hloupost svГ©ho Еѕivota.“

Potom pokynul obД›ma vojГЎkЕЇm, kteЕ™Г­ okamЕѕitД› tasili meДЌe a vrhli se na Daria.

Ten se ani nepohnul, nadГЎle svГ­ral meДЌ v tЕ™esoucГ­ch se rukou a cГ­til, Еѕe se na nД›j prГЎvД› dГ­vajГ­ vЕЎichni jeho pЕ™edkovГ©. MД›l pocit, jako kdyby na nД›j z nebes shlГ­Еѕeli vЕЎichni otroci, kteЕ™Г­ kdy byli zabiti a podporujГ­ ho. A takГ© cГ­til jeЕЎtД› nД›co dalЕЎГ­ho. Bylo to nД›co jako velkГЎ vlna tepla.

CГ­til, jak jeho skrytГЎ vnitЕ™nГ­ sГ­la zaДЌГ­nГЎ Еѕadonit, aby byla povolГЎna. JenЕѕe on jГ­ to nechtД›l dovolit. PЕ™ГЎl si s tД›mi vojГЎky bojovat tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™ jako muЕѕ a vyuЕѕГ­t vЕЎechno, co se nauДЌil pЕ™i cviДЌenГ­ se svГЅmi kamarГЎdy. PЕ™ГЎl si zvГ­tД›zit jako opravdovГЅ bojovnГ­k, bojovat opravdovГЅmi ocelovГЅmi zbranД›mi a porazit je jenom silou vlastnГ­ch svalЕЇ. OdjakЕѕiva byl rychlejЕЎГ­ neЕѕ ostatnГ­ chlapci. Jeho dЕ™evД›nГЅ meДЌ vЕѕdy dokГЎzal srГЎЕѕet k zemi i mnohem silnД›jЕЎГ­ a starЕЎГ­ mladГ­ky, neЕѕ byl on sГЎm. TeДЏ se pЕ™ipravil na jejich Гєtok.

„Loti!“ kЕ™ikl na dГ­vku, aniЕѕ by spustil zrak z nepЕ™Г­tele, „UTГЌKEJ! ZpГЎtky do vesnice!“

„NE!“ zakЕ™iДЌela.

Darius vД›dД›l, Еѕe nД›co musГ­ udД›lat. Nemohl zЕЇstat tam, kde stГЎl a jenom ДЌekat, aЕѕ se na nД›j oboЕ™Г­. Musel je nД›jak pЕ™ekvapit, udД›lat nД›co, co nebudou ДЌekat.

Vyrazil do Гєtoku. Vybral si jednoho z vojГЎkЕЇ a namГ­Е™il si to pЕ™Г­mo k nД›mu. Potkali se uprostЕ™ed bahnitГ© cesty. Darius pЕ™itom bojovnД› zaЕ™val, aby si dodal sil i odvahy. VojГЎk sekl po jeho obliДЌeji, ale chlapec rГЎnu vlastnГ­m meДЌem vykryl. Ozvalo se ocelovГ© zazvonД›nГ­ dvou srazivЕЎГ­ch se prvotЕ™Г­dnГ­ch ДЌepelГ­. Darius jej uslyЕЎel vЕЇbec poprvГ© v ЕѕivotД›. Jeho meДЌ byl tД›ЕѕЕЎГ­, neЕѕ by si byl zprvu pomyslel a vojГЎkova rГЎna byla tak prudkГЎ, Еѕe se mu z toho okamЕѕitД› roztЕ™ГЎsla ruka od zГЎpД›stГ­ aЕѕ k rameni. Takovou sГ­lu neДЌekal.

VojГЎk rychle zmД›nil stranu a chtД›l Daria zasГЎhnout z boku, ale ten se znovu dokГЎzal otoДЌit a Гєder zablokovat. Tohle vЕЇbec nebylo jako trГ©nink s kamarГЎdy. MД›l pocit, Еѕe se pohybuje mnohem pomaleji neЕѕ obvykle, protoЕѕe meДЌ byl hodnД› tД›ЕѕkГЅ. Bude chvГ­li trvat, neЕѕ si na to zvykne. PЕ™iЕЎlo mu, Еѕe ten vojГЎk se naopak pohybuje snad dvojnГЎsobnou rychlostГ­ jak on.

PЕ™iЕЎla dalЕЎГ­ rГЎna, kterГЎ jej tГ©mД›Е™ srazila k zemi. UvД›domil si, Еѕe toho muЕѕe neporazГ­, pokud nepovolГЎ a pomoc i svoje dalЕЎГ­ dovednosti.

Ustoupil do strany, sehnul se, aby se vyhnul dalЕЎГ­mu Гєderu namГ­sto toho, aby jej blokoval vlastnГ­ zbranГ­ a potom vyrazil loktem po vojГЎkovД› krku. Nachytal jej na ЕЎvestkГЎch. MuЕѕ zakaЕЎlal, zavrГЎvoral, chytil se za krk a nakonec se v bolesti pЕ™edklonil. Darius napЕ™ГЎhl meДЌ a hlavicГ­ jГ­lce udeЕ™il muЕѕe do odkrytГ©ho krku, ДЌГ­mЕѕ jej poslal k zemi.

To uЕѕ k nД›mu ale koneДЌnД› dorazil i ten druhГЅ, kterГЅ doposud nechГЎval kolegu, aby situaci zvlГЎdl sГЎm. Darius na poslednГ­ chvГ­li zvednutГЅm meДЌem zablokoval mocnou rГЎnu, kterГЎ by mu rozЕЎtГ­pla hlavu jako meloun. VojГЎk se vЕЎak ani na vteЕ™inu nezastavil a pokraДЌoval ve vГЅpadech. TlaДЌil tГ­m Daria zpГЎtky a ten nakonec skonДЌil na zemi.

VojГЎk okamЕѕitД› pЕ™istГЎl na nД›m. Darius mД›l pocit, Еѕe mu svou vahou snad rozmaДЌkГЎ vЕЎechny Еѕebra. MuЕѕ upustil vlastnГ­ meДЌ a zaДЌal se po chlapci sГЎpat holГЅma rukama. PokouЕЎel se mu vymГЎДЌknout oДЌi.

Darius uchopil jeho zГЎpД›stГ­ a roztЕ™esenГЅma rukama se jej snaЕѕil drЕѕet od svГ©ho obliДЌeje dГЎl, ale rychle prohrГЎval. Musel okamЕѕitД› nД›co vymyslet.

Zvedl koleno a prudce ЕЎkubnul tД›lem do strany. PodaЕ™ilo se mu naklonit muЕѕe do boku. Ve stejnou chvГ­li sГЎhl k vojГЎkovu opasku, ze kterГ©ho vytГЎhl dlouhou dГЅku, kterou mu ihned vrazil hluboko do tД›la.

MuЕѕ vykЕ™ikl a pokraДЌoval v zapoДЌatГ©m pohybu do strany. Darius se ocitl na nД›m a mohl se dГ­vat, jak muЕѕ pЕ™Г­mo pЕ™ed jeho oДЌima umГ­rГЎ. Ztuhl ЕЎokem. Bylo to poprvГ©, co nД›koho zabil. ZvlГЎЕЎtnГ­ pocit. CГ­til radost z vГ­tД›zstvГ­ a smutek zГЎroveЕ€.

Vtom za sebou uslyЕЎel vГЅkЕ™ik. OkamЕѕitД› se zase probral ze zamyЕЎlenГ­. VojГЎk, kterГ©ho pЕ™ed chvГ­lГ­ srazil k zemi, se nynГ­ ЕЎkrГЎbal zpГЎtky na nohy a rozehnal se po Dariovi. MocnД› po nД›m sekl meДЌem.

Darius poДЌkal do poslednГ­ vteЕ™inky a potom se mrЕЎtnД› uhnul do strany. VojГЎk se zapotГЎcel kolem nД›j.

To chlapci poskytlo nД›kolik drahocennГЅch okamЕѕikЕЇ, aby vytrhl dГЅku z hrudi zabitГ©ho vojГЎka a pЕ™ipravil se. Jakmile se vojГЎk otoДЌil, aby znovu zaГєtoДЌil, chlapec dГЅkou vrhl.

NД›kolikrГЎt se otoДЌila ve vzduchu a potom se v perfektnГ­m zГЎsahu zabodla do srdce druhГ©ho muЕѕe. Jeho zbrojГ­ projela jako mГЎslem. ElitnГ­ imperiГЎlnГ­ ocel pouЕѕita v boji proti imperiГЎnЕЇm samotnГЅm. Darius si pomyslel, Еѕe moЕѕnГЎ nemД›li vyrГЎbД›t aЕѕ tak ostrГ© zbranД›.

VojГЎk padl s vykulenГЅma oДЌima na kolena a potom se zhroutil do strany.

Vtom se za Dariem ozval dalЕЎГ­ vГЅkЕ™ik. Chlapec se otoДЌil a spatЕ™il, jak otrokГЎЕ™ sesedГЎ ze svГ© zerty. MraДЌil se na nД›j jako noc a hned vzГЎpД›tГ­ rovnД›Еѕ tasil svЕЇj meДЌ.

„Budu tД› muset zabГ­t sГЎm,“ Е™ekl. „Ale neudД›lГЎm to rychle, jako to chtД›li tihle dva. Budu tД› muДЌit, stejnД› jako tvoji rodinu a celou vesnici!“

Vyrazil proti Dariovi.

Tento imperiГЎlnГ­ otrokГЎЕ™ byl oДЌividnД› zkuЕЎenД›jЕЎГ­m bojovnГ­kem neЕѕ pЕ™edchozГ­ dva. Byl vyЕЎЕЎГ­, silnД›jЕЎГ­ a jeho zbroj takГ© pЕЇsobila okГЎzaleji. Byl to vlastnД› ten nejstraЕЎlivД›jЕЎГ­ protivnГ­k, se kterГЅm se Darius kdy setkal. UvnitЕ™ se roztЕ™ГЎsl strachy, ale vЕЎГ­ silou vЕЇle se pЕ™inutil nic z toho navenek neukГЎzat. NamГ­sto toho byl odhodlГЎn rvГЎt se s nГ­m navzdory strachu a fyzickГ© pЕ™evaze. Е?Г­kal si, Еѕe je to pЕ™ece takГ© jenom ДЌlovД›k. A vЕЎichni lidГ© mohou padnout.

VЕЎichni mohou padnout.

KdyЕѕ se na nД›j otrokГЎЕ™ oboЕ™il svou ohromnou obouruДЌnГ­ zbranГ­, Darius pozvedl meДЌ a rГЎnu zablokoval. MuЕѕ ale okamЕѕitД› udeЕ™il znovu.

Гљdery se opakovaly zleva i zprava a Darius se celou dobu jen a pouze brГЎnil. Ocel zvonila o ocel, ohluЕЎovala jeho neuvyklГ© smysly a sprЕЎky jisker lГ©taly na vЕЎechny strany. MuЕѕ jej neustГЎle nutil ustupovat a Darius mД›l dostatek ДЌasu a sil jen a pouze na unikГЎnГ­ smrtelnГ© rГЎnД›. Ten muЕѕ byl neskuteДЌnД› silnГЅ a rychlГЅ. Na protiГєtok zatГ­m nebylo ani pomyЕЎlenГ­.

A potom byl najednou v jednom bloku pЕ™Г­liЕЎ pomalГЅ a otrokГЎЕ™ pronikl jeho obranou. Darius vykЕ™ikl, kdyЕѕ jej ДЌepel muЕѕova meДЌe Е™Г­zla do ruky. Byla to mД›lkГЎ rГЎna, ale bolela jako ДЌert a chlapcova paЕѕe se okamЕѕitД› zalila krvГ­. Bylo to jeho vЕЇbec prvnГ­ vГЎleДЌnГ© zranД›nГ­ a dokonale jej vystraЕЎilo. PodГ­val se na zranД›nou paЕѕi.

To byla dalЕЎГ­ chyba. OtrokГЎЕ™ jeho zavГЎhГЎnГ­ bleskurychle vyuЕѕil a vrazil mu drtivou facku okovanou rukavicГ­. Darius byl jako vД›chГЅtek poslГЎn o nД›kolik metrЕЇ dozadu a mД›l co dД›lat, aby se udrЕѕel na nohou a nezЕ™Г­til se do blГЎta. V duchu pЕ™itom sГЎm sebe vyplГ­snil a pЕ™ikГЎzal si, Еѕe uЕѕ nikdy nesmГ­ uprostЕ™ed boje ohledГЎvat vlastnГ­ zranД›nГ­ a namГ­sto toho neustГЎle pokraДЌovat dГЎl.

OlГ­zl si krev z rozbitГ©ho rtu a rozzuЕ™il se. OtrokГЎЕ™ znovu zaГєtoДЌil. Byl velkГЅ a silnГЅ, ale Darius se tentokrГЎt nenechal rozhodit bolestГ­, rozlГ©vajГ­cГ­ se mu po celГ© tvГЎЕ™i, rtech i za krkem. PrvnГ­ skuteДЌnГ© bitevnГ­ oЕҐukГЎvГЎnГ­ jiЕѕ mД›l za sebou a teДЏ si uvД›domil, Еѕe, aДЌkoliv byly ty rГЎny silnД›jЕЎГ­, neЕѕ na jakГ© byl zvyklГЅ, zas tak hroznГ© takГ© nebyly. StГЎle pЕ™ece jeЕЎtД› stГЎl na nohou, dГЅchal a Еѕil.

To znamenalo, Еѕe je stГЎle jeЕЎtД› schopen bojovat dГЎl. MЕЇЕѕe pЕ™ijmout dalЕЎГ­ rГЎny a pokraДЌovat v boji. Dokonce ani bГЅt zranД›n nebylo tak hroznГ©, jak se obГЎval. MoЕѕnГЎ, Еѕe je v tomto souboji tГ­m menЕЎГ­m, mГ©nД› zkuЕЎenГЅm, ale pЕ™esto jeho dovednost se zbranГ­ nebyla horЕЎГ­ neЕѕ umД›nГ­ boje tД›chto muЕѕЕЇ. UvД›domil si, Еѕe i on mЕЇЕѕe bГЅt opravdu nebezpeДЌnГЅ.

Z hrdla se mu vydral vГЅkЕ™ik a on se vrhnul kupЕ™edu a do Гєtoku. Bylo na ДЌase se vrhnout do bitvy namГ­sto vyhГЅbГЎnГ­ se jГ­. UЕѕ se nebГЎl, Еѕe bude ranД›n. Zvedl meДЌ nad hlavu a s Е™evem sekl po otrokГЎЕ™i. MuЕѕ jeho rГЎnu zablokoval, ale Darius se nenechal odradit a sekal znovu, znovu a jeЕЎtД› jednou. Najednou to byl on, kdo, navzdory vГЎhovГ© i silovГ© nevГЅhodД› tlaДЌil otrokГЎЕ™e do Гєstupu.

Darius bojoval o holГЅ Еѕivot, bojoval takГ© za Loti a vЕЎechny svГ© lidi i kamarГЎdy ve vesnici. Sekal doprava i doleva stГЎle vД›tЕЎГ­ rychlostГ­. OcelovГЎ ДЌepel uЕѕ mu najednou nepЕ™ipadala tД›ЕѕЕЎГ­ neЕѕ je dobЕ™e ohmatanГЅ dЕ™evД›nГЅ meДЌ. Po chvГ­li koneДЌnД› naЕЎel dГ­ru v obranД›. OtrokГЎЕ™ zaЕ™val jako bГЅk, kdyЕѕ jej Darius seknul do boku.

SГЎhl si na zranД›nГ© mГ­sto a pЕ™itom vД›noval Dariovi pЕ™ekvapenГЅ pohled, kterГЅ byl vЕЎak mnohem vГ­ce plnГЅ vzteku.

ZaЕ™val jako zranД›nГ© zvГ­Е™e a znovu se vrhnul do Гєtoku. Zahodil u toho vЕЎak svЕЇj meДЌ a namГ­sto toho sevЕ™el Daria do medvД›dГ­ho objetГ­. Chlapec se okamЕѕitД› ocitl ve vzduchu, a kdyЕѕ jej otrokГЎЕ™ zmГЎДЌkl, rovnД›Еѕ upustil svЕЇj meДЌ. VЕЎechno se to stalo hroznД› rychle a byl to tak neДЌekanГЅ tah, Еѕe s tГ­m Darius nestaДЌil nic udД›lat. ДЊekal, Еѕe tenhle bojovnГ­k bude v boji pouЕѕГ­vat meДЌ a ne holГ© ruce.

Zoufale kopal nohama, hekal a mД›l pocit, Еѕe bude kaЕѕdou chvГ­li zcela jistД› rozdrcena kaЕѕdГЎ kЕЇstka v jeho tД›le. Nakonec se rozeЕ™val bolestГ­.

MuЕѕ jej stisknul jeЕЎtД› silnД›ji a Darius si byl v tГ© chvГ­li jistГЅ, Еѕe je souboj u konce a jeho Еѕivot tГ©Еѕ. MuЕѕ potom navГ­c zaklonil hlavou a ДЌelem jej udeЕ™il doprostЕ™ed obliДЌeje.

Jeho tvГЎЕ™ explodovala ve straЕЎlivГ© bolesti a do oДЌГ­, nosu i pusy se mu nahrnula krev a oslepila jej. Ani tento pohyb neДЌekal a nestaДЌil udД›lat nic, aby mu mohl zabrГЎnit nebo alespoЕ€ zmГ­rnit jeho nГЎsledky. Byl si jistГЅ, Еѕe bude zakrГЎtko po nД›m.

Tu najednou zachrastily Е™etД›zy a otrokГЎЕ™ pЕ™ekvapenД› vykulil oДЌi. Jeho sevЕ™enГ­ znatelnД› povolilo. Darius lapal po dechu a nechГЎpal, co se to stalo. Teprve potom si vЕЎiml Loti, kterГЎ se jednou nohou opГ­rala o spodnГ­ ДЌГЎst otrokГЎЕ™ovГЅch zad a vД›ЕЎela se plnou vahou svГ©ho tД›la na Е™etД›z, omotanГЅ kolem muЕѕova krku.

ZГЎhy byl Darius zcela propuЕЎtД›n. ZapotГЎcel se o pГЎr krokЕЇ zpД›t. Lapal po dechu a vidД›l, Еѕe i otrokГЎЕ™ ustupuje, ve snaze zmГ­rnit tlak Е™etД›zu. Potom se mu podaЕ™ilo sГЎhnout za sebe, pevnД› Loti uchopit a nakonec ji pЕ™ehodit pЕ™es rameno. DГ­vka proletД›la prostorem a s vГЅkЕ™ikem dopadla do bahna na zГЎda.

OtrokГЎЕ™ nemeЕЎkal ani vteЕ™inu, nakroДЌil kupЕ™edu a napЕ™ГЎhl se pravou nohou, jako by jГ­ chtД›l ЕЎlГЎpnout okovanou botou do obliДЌeje. Darius od nД›j byl vzdГЎlen dobrГ© tЕ™i metry. PЕ™Г­liЕЎ daleko, neЕѕ aby jГ­ mohl pЕ™ijГ­t na pomoc jeЕЎtД› vДЌas.

„NE!“ zaЕ™val.

Rychle sebral ze zemД› svЕЇj meДЌ a bez dalЕЎГ­ho pЕ™emГЅЕЎlenГ­, a vlastnД› i mГ­Е™enГ­, jГ­m mrЕЎtil po otrokГЎЕ™i jako kopГ­m.

MeДЌ se ve vzduchu neotГЎДЌel. NamГ­sto toho jako stЕ™ela proletД›l kratiДЌkou vzdГЎlenost a nakonec ДЌepelГ­ pronikl do muЕѕovy zbroje a zabodl se hluboko pod ni.

OtrokГЎЕ™ znovu vykulil oДЌi a potom se najednou zhroutil na kolena a tvГЎЕ™Г­ napЕ™ed do blГЎta.

Loti se rychle vyhoupla na nohy, zatГ­mco Darius pospГ­chal k nГ­. MД›l takovou radost, Еѕe je v poЕ™ГЎdku a Еѕe mu pЕ™ispД›chala na pomoc, Еѕe ji objal.

Vtom najednou ticho proЕ™Г­zlo hvГ­zdnutГ­. Darius se otoДЌil a spatЕ™il, Еѕe se otrokГЎЕ™ zvlГЎdnul jeЕЎtД› maliДЌko nadzvednout a zahvГ­zdat pusou. TeДЏ to udД›lal jeЕЎtД› jednou, neЕѕ definitivnД› padl mrtev.

Ozval se Е™ev tak straЕЎlivГЅ, Еѕe se aЕѕ zemД› zatЕ™ГЎsla.

Darius se zachvД›l strachy. OtrokГЎЕ™ova zerta se otoДЌila a rozbД›hla se pЕ™Г­mo na nД›. V bД›hu sklonila rohy a podle pД›ny u huby bylo vidД›t, Еѕe je straЕЎlivД› rozzuЕ™enГЎ. VymД›nili si rychlГ© pohledy. Ani jeden netuЕЎil, kam pЕ™ed tГ­m monstrem majГ­ utГ©ct. Bylo jasnГ©, Еѕe bД›hem chvilky bude po nich.

Darius se rychle rozhlГ©dl kolem. O nД›co dГЎl vlevo spatЕ™il ostЕ™e se zvedajГ­cГ­ skalnatГЅ svah hory, doslova obsypanГЅ balvany vЕЎemoЕѕnГЅch velikostГ­. Zvedl jednu ruku a dlanГ­ ji namГ­Е™il na to mГ­sto, zatГ­mco druhou v ochrannГ©m gestu za vlastnГ­m tД›lem schoval Loti. NechtД›l povolГЎvat svoje sГ­ly, ale teДЏ uЕѕ nemД›l na vГЅbД›r, pokud chtД›l, aby z toho vyvГЎzli ЕѕivГ­.

OkamЕѕitД› pocГ­til obrovskГЅ pЕ™Г­val energie, kterou zatГ­m ani nedokГЎzal poЕ™ГЎdnД› ovlГЎdat. Z dlanД› mu najednou vystЕ™elila svД›telnГЎ koule a zaboЕ™ila se to svahu. V prvnГ­m okamЕѕiku se nedД›lo nic, ale potom se najednou ozvalo slabГ© dunД›nГ­ a neustГЎle sГ­lilo. Po chvГ­li se zaДЌaly ze svГЅch mГ­st uvolЕ€ovat balvany a padat dolЕЇ k cestД›.

BД›hem zlomku vteЕ™iny byla cesta zavalena lavinou. Kameny rozdrtily zertu a zastavily se jenom kousГ­ДЌek pЕ™edtГ­m, neЕѕ by stejnГЅ osud potkal i Daria a Loti. ZvednuvЕЎГ­ se obrovskГЅ oblak prachu se rozplynul aЕѕ chvГ­li potГ©, co koneДЌnД› ustalo dunД›nГ­ poslednГ­ch dopadajГ­cГ­ch kamenЕЇ.

Darius stГЎl na bahnitГ© cestД›, sluneДЌnГ­ paprsky vЕЎude kolem nД›j vytvГЎЕ™ely obrazce ve zvГ­Е™enГ©m prachu, a jenom stД›ЕѕГ­ chГЎpal, co to prГЎvД› udД›lal. PodГ­val se na Loti. JejГ­ obliДЌej byl zkЕ™ivenГЅ hrЕЇzou. VД›dД›l, Еѕe se teДЏ vЕЎechno zmД›nГ­. PrГЎvД› odhalil svoje tajemstvГ­ a to uЕѕ nikdy nebude moct vzГ­t zpГЎtky.




KAPITOLA SEDMГЃ


Thor sedД›l se zkЕ™Г­ЕѕenГЅma nohama a vzpЕ™Г­menГЅmi zГЎdy na jejich malГ©m ДЌlunu. DlanД› mД›l poloЕѕenГ© na stehnech. SedД›l odvrГЎcen od ostatnГ­ch, kteЕ™Г­ posedГЎvali opodГЎl a bezvГЅraznД› zГ­rali do studenГ© a nelГ­tostnГ© moЕ™skГ© pustiny. Thorovy oДЌi byly zarudlГ© od plГЎДЌe. NechtД›l, aby jej ostatnГ­ takto vidД›li. Jeho slzy uЕѕ dГЎvno vyschly, ale oДЌi stГЎle jeЕЎtД› pГЎlily. SedД›l takto uЕѕ hodiny, zГ­ral na moЕ™skou hladinu a pЕ™emГЅЕЎlel o vЕЎech zГЎkrutech a pЕ™evratech jevu, kterГ©mu se Е™Г­kalo lidskГЅ Еѕivot.

Jak se mohlo stГЎt, Еѕe, oproti vЕЎem ЕЎancГ­m naЕЎel svГ©ho ztracenГ©ho synka, aby jej tД›snД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ jej mohl zachrГЎnit, znovu a tentokrГЎt navЕѕdy ztratil? Jak mohl nД›kdo, koho tak hroznД› miloval, zmizet bД›hem jedinГ© chvГ­le, bez sebemenЕЎГ­ho varovГЎnГ­ a napoЕ™ГЎd?

MД›l pocit, Еѕe Еѕivot je aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ krutГЅ. Bylo na svД›tД› vЕЇbec nД›co spravedlivГ©? ProДЌ nemohl nakonec Guwayna zГ­skat zpГЎtky?

Dal by cokoliv – cokoliv – aby jej měl zase zpět. Procházel by se úplně nahý ohněm, zemřel by milionem agonických smrtí, cokoliv.

ZavЕ™el oДЌi a zakroutil hlavou. SnaЕѕil se z nГ­ vyhnat obraz rozЕѕhavenГ© tlamy vulkГЎnu, prГЎzdnГ©ho koЕЎe a toho pocitu, kdyЕѕ to vЕЎechno spatЕ™il. SnaЕѕil se nepЕ™edstavovat si vlastnГ­ho syna, jak umГ­rГЎ v tД›ch hroznГЅch plamenech. Byl rozzuЕ™enГЅ, ale jeЕЎtД› mnohem vГ­ce jej stravoval smutek. A stud, Еѕe se mu nepodaЕ™ilo bГЅt rychlejЕЎГ­ a uspД›t.

Nato, aЕѕ se setkГЎ s Gwendolyn a vЕЎechno jГ­ povГ­, chtД›l myslet jeЕЎtД› mГ©nД›. JistД› se na nД›j nikdy uЕѕ ani nepodГ­vГЎ. UЕѕ nikdy nebude takovГЎ, jakou si ji pamatoval. MД›l pocit, jak kdyby celГЅ jeho Еѕivot skonДЌil a namГ­sto nД›j ДЌekala jen jakГЎsi ЕЎedГЎ a nejistГЎ existence. NevД›dД›l, jak stЕ™Г­pky rozbitГ©ho osudu znovu posklГЎdat do sebe. Jak jen ДЌlovД›k mЕЇЕѕe najГ­t dalЕЎГ­ vЕЇli ЕѕГ­t, kdyЕѕ mu bylo vЕЎechno sebrГЎno?

LoДЏ se zahoupala, jak k nД›mu zezadu nД›kdo pЕ™istoupil. Thor byl pЕ™ekvapenГЅ, kdyЕѕ zjistil, Еѕe to je Conven, kdo si pЕ™iЕЎel pЕ™isednout. MД›l pocit, Еѕe s nГ­m kloudnД› nepromluvil uЕѕ roky. VlastnД› se s Convenem od smrti jeho bratra ani poЕ™ГЎdnД› mluvit nedalo. TeДЏ byl Thor za jeho pЕ™Г­tomnost vdД›ДЌnГЅ. VЕЇbec poprvГ© mu teДЏ totiЕѕ rozumД›l. NynГ­ doopravdy vД›dД›l, ДЌГ­m si Conven celou tu dobu prochГЎzel.

Ani teДЏ se od nД›j vЕЎak nedoДЌkal slov. Nebylo jich ostatnД› tЕ™eba. PouhГЎ jeho pЕ™Г­tomnost staДЌila. SedД›li vedle sebe a vzГЎjemnД› sdГ­leli svЕЇj smutek jako bratЕ™i.

VydrЕѕelo jim to dlouhou chvГ­li, kterou naruЕЎoval jenom dujГ­cГ­ vГ­tr a ЕЎumД›nГ­ nevelkГЅch vln, narГЎЕѕejГ­cГ­ch do boku ДЌlunu. SmutnГЅ to konec vГЅpravy za znovunalezenГ­m Thorova Guwayna.

Conven nakonec pЕ™ece jenom promluvil:

„NeubД›hne ani den, abych nemyslel na Convala,“ Е™ekl smutnД›.

NГЎsledovalo dalЕЎГ­ nekoneДЌnГ© ticho. Thor si pЕ™ГЎl odpovД›dД›t, ale nedokГЎzal to. Smutek mu pЕ™Г­liЕЎ svГ­ral hrdlo.

Conven nakonec dodal: „TruchlГ­m i pro tebe a Guwayna. Moc rГЎd bych vidД›l, jak se z nД›j stГЎvГЎ velkГЅ bojovnГ­k, jako je jeho otec. VГ­m, Еѕe by ЕЎel ve tvГЅch stopГЎch. ЕЅivot je ale poЕ™ГЎdnД› krutГЎ vД›c. ObДЌas nГЎm nД›co dГЎ, ale jenom proto, aby nГЎm to za chvГ­li zase sebral. RГЎd bych ti Е™ekl, Еѕe se ze svГ©ho smutku jednou oklepeЕЎ – ale mnД› se to aЕѕ doteДЏ nepovedlo.“

Thor se na nД›j podГ­val. Ta nelГ­tostnГЎ upЕ™Г­mnost jej urДЌitГЅm zpЕЇsobem uklidnila.

„Co tД› vlastnД› drЕѕГ­ naЕѕivu?“ zeptal se.

Conven dlouhou dobu jenom pozoroval moЕ™skou hladinu a potom si povzdechl.

„MyslГ­m, Еѕe takhle by si to Conval pЕ™ГЎl,“ odpovД›dД›l. „ChtД›l by, abych pokraДЌoval dГЎl. A tak to dД›lГЎm. Pro nД›j. Na sebe kaЕЎlu. NД›kdy nenГ­ ЕЎpatnГ© ЕѕГ­t jenom pro ostatnГ­. KdyЕѕ ДЌlovД›k uЕѕ sГЎm pro sebe nic nechce, mЕЇЕѕe jeЕЎtД› ЕѕГ­t pro druhГ©. MusГ­ mi to staДЌit. Je to vЕЎechno, co mi zbylo.“

Thor znovu pomyslel na Guwayna. PЕ™emГЅЕЎlel, co by si tak jeho syn asi pЕ™ГЎl. SamozЕ™ejmД›, Еѕe by chtД›l, aby jeho otec Еѕil a staral se o matku. Thor to rozumovД› chГЎpal. Ale stejnД› se nД›jak nemohl pЕ™inutit, aby tomu uvД›Е™ilo i jeho srdce.

Conven si odkaЕЎlal.

„ЕЅijeme pro naЕЎe rodiДЌe,“ Е™ekl. „Pro naЕЎe sourozence, manЕѕelky a takГ© syny a dcery. ЕЅijeme pro vЕЎechny ostatnГ­. A obДЌas, kdyЕѕ tД› Еѕivot srazГ­ tak hroznД›, Еѕe uЕѕ jednoduЕЎe nechceЕЎ pokraДЌovat dГЎl, tak ti prГЎvД› tohle musГ­ staДЌit.“

„NesouhlasГ­m,“ ozval se hlas.

Thor se ohlГ©dl a spatЕ™il Matuse, kterГЅ si pЕ™ichГЎzel pЕ™isednout. Posadil se a pohlГ©dl vzneЕЎenД› na moЕ™skou hladinu.

„VД›Е™Г­m, Еѕe je tu jeЕЎtД› nД›co dalЕЎГ­ho, pro co Еѕijeme,“ dodal.

„A co to je?“ zeptal se Conven.

„VГ­ra,“ povzdechl si Matus. „Moji lidГ©, HornoostrovanГ©, se modlГ­ ke ДЌtyЕ™em bohЕЇm, sГ­dlГ­cГ­m na skalnatГ©m pobЕ™eЕѕГ­. ModlГ­ se k bohu vody, vД›tru, nebe a skal. Ti bohovГ© moje modlitby ale nikdy nevyslyЕЎeli. JГЎ se modlГ­m k prastarГ©mu bohu Prstenu.“

Thor se na nД›j pЕ™ekvapenД› podГ­val.

„NetuЕЎil jsem, Еѕe by nД›kdo na HoЕ™ejЕЎГ­ch ostrovech sdГ­lel vГ­ru Prstenu,“ Е™ekl Conven.

Matus pЕ™ikГЅvl.

„Nejsem jako moji lidГ©,“ odpovД›dД›l. „Nikdy jsem nebyl. KdyЕѕ jsem byl mladЕЎГ­, tak jsem chtД›l vstoupit do klГЎЕЎtera, ale mЕЇj otec by to nikdy nedovolil. Trval na tom, abych se cviДЌil jako bojovnГ­k. StejnД› jako moji bratЕ™i.“

Povzdechl si.

„MyslГ­m si, Еѕe Еѕijeme pro naЕЎi vГ­ru a ne pro ostatnГ­,“ dodal. „VГ­ra je to, co nГЎs pohГЎnГ­ kupЕ™edu. Pokud je dostateДЌnД› silnГЎ, myslГ­m tГ­m opravdu silnГЎ, pak se mЕЇЕѕe stГЎt cokoliv. TЕ™eba i zГЎzrak.“

„A dokГЎЕѕe mi to vrГЎtit syna?“ zeptal se Thor.

Matus bez vГЎhГЎnГ­ pЕ™ikГЅvl. V jeho oДЌГ­ch se zraДЌila jistota.

„Ano,“ Е™ekl jednoduЕЎe. „MЕЇЕѕe se stГЎt cokoliv.“

„LЕѕeЕЎ,“ Е™ekl Conven odmГ­tavД›. „Jenom nГЎm dГЎvГЎЕЎ faleЕЎnГ© nadД›je.“

„NelЕѕu,“ brГЎnil se Matus.

„Е?Г­kГЎЕЎ tedy, Еѕe mi vГ­ra vrГЎtГ­ mГ©ho dГЎvno zemЕ™elГ©ho bratra?“ zaДЌГ­nal se Conven zlobit.

Matus si povzdechl.

„Е?Г­kГЎm, Еѕe vЕЎechny tragГ©die jsou ve skuteДЌnosti darem,“ odpovД›dД›l.

„Dar?“ zhrozil se teДЏ uЕѕ i Thor. „ChceЕЎ tvrdit, Еѕe ztrГЎta mГ©ho synka je pro mД› dar?“

Matus sebevД›domД› pЕ™ikГЅvl.

„Dostal jsi dar, kterГЅ teДЏ vypadГЎ jako tragГ©die. SГЎm ale nevГ­ЕЎ ani za mГЎk, jakГЎ je jeho skuteДЌnГЎ podstata. MoЕѕnГЎ to nebudeЕЎ vД›dД›t jeЕЎtД› dlouhГ© roky. Ale jednoho dne to poznГЎЕЎ.“

Thor se odvrГЎtil k vodnГ­ hladinД›. NechГЎpal, co tГ­m Matus myslГ­. Copak je to zase nД›jakГЎ zkouЕЎka? Jedna z tД›ch, o kterГЅch hovoЕ™ila matka? MЕЇЕѕe opravdu ДЌistГЎ vГ­ra pЕ™ivГ©st Guwayna zpГЎtky? PЕ™ГЎl si tomu vД›Е™it. Opravdu to chtД›l. Ale nemyslel si, Еѕe by jeho vГ­ra na nД›co takovГ©ho byla dostateДЌnД› silnГЎ. KdyЕѕ jeho matka hovoЕ™ila o pЕ™ichГЎzejГ­cГ­ch zkouЕЎkГЎch, Thor si byl jistГЅ, Еѕe dokГЎЕѕe projГ­t ДЌГ­mkoliv, co mu osud pЕ™inese. Ale teДЏ uЕѕ o tom silnД› pochyboval.

Člun se najednou zakymácel. Thor okamžitě pocítil, jak se otáčejí a mění směr plavby. Překvapeně se ohlédl, ale plachta byla nastavená stále stejně a Reece, Elden, O’Connor i Indra teď navíc i veslovali. Jejich tváře byly stejně překvapené, jako ta jeho. Plachta ztratila tah větru a začala sebou hlasitě a naprázdno pleskat.

„SevernГ­ proudy,“ Е™ekl Matus, postavil se a s rukama v bok se jal studovat okolnГ­ hladinu. Potom zakroutil hlavou. „Tohle nenГ­ dobrГЅ.“

„Co se dД›je?“ zeptala se Indra. „NemЕЇЕѕeme vЕЇbec kontrolovat, kam plujeme.“

„ObДЌas se objevovaly kolem HoЕ™ejЕЎГ­ch ostrovЕЇ,“ zaДЌal Matus vysvД›tlovat. „Nikdy jsem je na vlastnГ­ kЕЇЕѕi nezaЕѕil, ale slyЕЎel jsem toho o nich spousty. Tady na severu budou jeЕЎtД› silnД›jЕЎГ­ neЕѕ doma. Jsou to toulavГ© proudy. Jakmile se jednou zmocnГ­ lodi, odnesou ji tam, kam se jim zlГ­bГ­ a jakГЎkoliv navigace a veslovГЎnГ­, jsou naprosto zbyteДЌnГ©.“

Thor si povЕЎiml, Еѕe nabГ­rajГ­ na rychlosti. Proud je zaДЌal unГЎЕЎet vstЕ™Г­c prГЎzdnГ©mu horizontu, nad kterГЅm se klenuly narЕЇЕѕovД›lГ© mraky, vypadajГ­cГ­ krГЎsnД› i zlovД›stnД› zГЎroveЕ€.

„Ale teДЏ nГЎs to nese na vГЅchod,“ Е™ekl Reece, „a my pЕ™itom potЕ™ebujeme na zГЎpad. VЕЎichni naЕЎi lidГ© jsou na zГЎpadД›. ImpГ©rium je na zГЎpadД›.“

Matus pokrДЌil rameny.

„Poplujeme tam, kam nГЎs proud ponese.“

Thor bezmocnД› pЕ™eЕЎlГЎpl. KaЕѕdou vteЕ™inou byli unГЎЕЎeni dГЎl a dГЎl od Gwendolyn a jejich lidГ­.

„A kde to skonДЌГ­?“ zeptal se O’Connor.

Matus pokrДЌil rameny.

„ZnГЎm dobЕ™e jenom proudy kolem HoЕ™ejЕЎГ­ch ostrovЕЇ,“ odpovД›dД›l. „Takhle daleko na severu jsem nikdy v ЕѕivotД› nebyl. NemГЎm tuЕЎenГ­, co tu mЕЇЕѕeme oДЌekГЎvat.“

„Konec to mГЎ,“ Е™ekl Reece temnГЅm hlasem. VЕЎichni se na nД›j podГ­vali.

Z vГЅrazu jeho tvГЎЕ™e nebylo moЕѕno ДЌГ­st dobrГ© zprГЎvy.

„NД›co jsem o tom kdysi ДЌetl. V DomД› uДЌencЕЇ v KrГЎlovД› DvoЕ™e jsme mД›li impozantnГ­ sbГ­rku map, kterГ© pokrГЅvaly skoro kaЕѕdГЅ kout svД›ta. SevernГ­ proudy podle tД›ch map vedou k vГЅchodnГ­mu okraji svД›ta.“

„VГЅchodnГ­ okraj?“ Е™ekl Elden. „Budeme ГєplnД› na druhГ©m konci svД›ta neЕѕ ostatnГ­.“

PokrДЌil rameny.

„Ty knihy byly prastarГ© a jГЎ byl jeЕЎtД› dД›cko. VЕЎechno, co si z toho pamatuju, bylo, Еѕe tyhle proudy jsou povaЕѕovГЎny za vstupnГ­ brГЎnu do ZemД› duchЕЇ.“

Thor se dГ­val na Reece a pЕ™emГЅЕЎlel.

„PovГ­daДЌky starГЅ babiДЌky,“ Е™ekl O’Connor. „Nic jako brГЎna do ZemД› duchЕЇ nenГ­. Byla uzavЕ™ena pЕ™ed staletГ­mi. DГЎvno pЕ™edtГ­m, neЕѕ si naЕЎi dД›dovГ© poprvГ© utЕ™eli nos.“

Reece pokrДЌil rameny a odmlДЌel se. OstatnГ­ se znovu zadumanД› zadГ­vali na moЕ™e. Thor patЕ™il do nГЎhle rychle ubГ­hajГ­cГ­ vody a pЕ™emГЅЕЎlel.

Kam je to osud zase nese?



*



Thor seděl znovu sám na přídi člunu a nadále hodiny a hodiny zíral na mořskou hladinu. Každou chvíli jej do tváře uhodila sprška mořské vody. Okolní svět vnímal jenom matně. Přál si být něčím zaměstnán. Chtěl pracovat s plachtami, veslovat – cokoliv – jenže teď nemohli dělat vůbec nic. Severní proudy je unášely tam, kam samy chtěly a oni mohli jenom sedět, dívat se, jak se kolem přelévají vlny a čekat, kdy a kde to všechno nakonec skončí. Byli naprosto vydáni napospas osudu.

NeustГЎle se jenom dГ­val na jednotvГЎrnГЅ obzor, pЕ™emГЅЕЎlel, kam to plujГ­ a k okolГ­ byl stГЎle lhostejnД›jЕЎГ­. UЕѕ ani necГ­til chlad a vГ­tr. VЕЎechno se to slilo do jednГ© velkГ©, nudou prosycenГ© monotГіnnГ­ ЕЎmouhy ocelovГ© barvy zdejЕЎГ­ch vod. RackovГ©, kteЕ™Г­ je na cestД› tu a tam doprovГЎzeli, uЕѕ dГЎvno zmizeli z dohledu. Ticho bylo stГЎle tГ­ЕѕivД›jЕЎГ­ a nebe pomalu temnД›lo. Opravdu z toho ДЌlovД›k mД›l pocit, Еѕe se stГЎle vГ­ce propadГЎvajГ­ do nicoty a nakonec nezbude nic ani z nich samotnГЅch. VГЅchodnГ­ konec svД›ta.

UbД›hlo nД›kolik dalЕЎГ­ch hodin a z dennГ­ho svД›tla uЕѕ zbГЅvalo jenom mГЎlo, kdyЕѕ se Thor najednou ve svГ©m posedu napЕ™Г­mil, protoЕѕe na obzoru nД›co spatЕ™il. ZpoДЌГЎtku si byl jistГЅ, Еѕe je to jenom pЕ™elud, ale proudy je i nadГЎle nesly stejnГЅm smД›rem a tvar brzy nabyl konkrГ©tnД›jЕЎГ­ podoby. Bylo to skuteДЌnГ©.

PoprvГ© za mnoho hodin nД›co upoutalo jeho pozornost. Vstal a s rukama zaloЕѕenГЅma v bok se dГ­val smД›rem kupЕ™edu.

„Je to opravdovГ©?“ ozval se hlas.

Byl to Reece, kterГЅ si tvaru rovnД›Еѕ vЕЎimnul a teДЏ se pЕ™iЕЎel k Thorovi podГ­vat. Elden, Indra a ostatnГ­ se zГЎhy pЕ™idali.

„ЕЅe by ostrov?“ podivil se O’Connor.

„VypadГЎ to jako jeskynД›,“ Е™ekl Matus.

KdyЕѕ se jeЕЎtД› o nД›co pЕ™iblГ­Еѕili, vЕЎimli si, Еѕe to, k ДЌemu se blГ­ЕѕГ­, skuteДЌnД› je velkГЅ kus skaliska, vynoЕ™ujГ­cГ­ho se pЕ™Г­mo z moЕ™skГЅch vln, uprostЕ™ed kterГ©ho zela velkГЎ ДЌernГЎ jeskynД›. SkГЎla i jejГ­ otvor byly stovky metrЕЇ vysokГ© a pЕЇsobily jako doЕЎiroka rozevЕ™enГЎ Гєsta nД›jakГ©ho obludnГ©ho obra, pЕ™ipravenГ©ho spolknout celГЅ svД›t.

Proud hnal pЕ™Г­ДЏ jejich lodД› pЕ™Г­mo k jeskyni.

Thor se uЕѕasle dГ­val na ten vГЅjev. Mohla to bГЅt jenom jedinГЎ vД›c. SkuteДЌnГЎ brГЎna do ZemД› duchЕЇ.




KAPITOLA OSMГЃ


Darius šel pomalým krokem po bahnité cestě. Vedle něj kráčela Loti a oběma dělalo společnost napjaté ticho. Ani jeden neřekl od srážky s otrokářem a jeho vojáky jediné slovo. Dariova mysl vířila tisícem a jednou myšlenkou, ale všechny zůstávaly nevysloveny. Namísto toho ji jenom tiše doprovázel. Přál by si ovinout jí ruku kolem ramen a povědět jí, jak moc je šťastný, že je v pořádku a poděkovat, že ho zachránila při pokusu o její záchranu a že už nikdy nedopustí, aby je něco znovu rozdělilo. Přál si vidět, jak se její pohled naplní radostí a slyšet z jejích úst, jak moc si váží toho, že pro ni riskoval vlastní život – anebo alespoň, že jej zase ráda vidí.

NamГ­sto toho vЕЎak krГЎДЌeli v hlubokГ©m a znaДЌnД› trapnГ©m tichu. Loti neЕ™Г­kala vЕЇbec nic. Od okamЕѕiku, kdy zpЕЇsobil tu lavinu, uЕѕ se na nД›j dokonce ani nepodГ­vala. Dariovo srdce divoce tlouklo, ale nijak mu to nepomohlo pЕ™i zjiЕЎЕҐovГЎnГ­, co si teДЏ dГ­vka asi myslГ­. VidД›la jej pouЕѕГ­vat zvlГЎЕЎtnГ­ sГ­ly a vidД›la i tu lavinu. Tehdy se celГЎ zhrozila a od tГ© doby o nД›j ani nezavadila pohledem.

Darius si Е™Г­kal, Еѕe dЕЇvodem bude nejspГ­ЕЎe fakt, Еѕe pouЕѕГ­vГЎnГ­ magie bylo mezi jeho lidem tabu a jako takovГ© bylo povaЕѕovГЎno za nД›co skuteДЌnД› velmi hanebnГ©ho. MoЕѕnГЎ se jej jednoduЕЎe bГЎla. Anebo, a to by bylo nejhorЕЎГ­, jej prostД› uЕѕ nemilovala. TЕ™eba si myslela, Еѕe je urДЌitГЅm zpЕЇsobem obluda.

Dariovo srdce se lГЎmalo na kousky, jak tak tiЕЎe pokraДЌovali dГЎl. NeustГЎle to vЕЎechno pЕ™evracel v hlavД›. PrГЎvД› riskoval vlastnГ­ Еѕivot, aby zachrГЎnil dГ­vku, kterГЎ uЕѕ o nД›j nadГЎle nemГЎ zГЎjem. Za schopnost umД›t teДЏ ДЌГ­st jejГ­ myЕЎlenky, by zaplatil cokoliv. Ale proДЌ vЕЇbec nic neЕ™Г­kГЎ? NenГ­ to tГ­m, Еѕe je z toho vЕЎeho prostД› v ЕЎoku?

Darius jГ­ chtД›l nД›co povД›dД›t. StaДЌilo by cokoliv, co by prolomilo ticho. Ale sГЎm nevД›dД›l, kde by vlastnД› mД›l zaДЌГ­t. Myslel si, Еѕe ji znГЎ, ale teДЏ uЕѕ si tГ­m nebyl tak jistГЅ. ZДЌГЎsti se na ni i zlobil, kvЕЇli tomu, Еѕe mu ani nepodД›kovala, ale zГЎroveЕ€ se takГ© stydД›l, Еѕe jejГ­ zГЎchranu nakonec musel dokonДЌit dГ­ky magii. DobЕ™e vД›dД›l, co si jeho lidГ© myslГ­ o pouЕѕГ­vГЎnГ­ kouzel. Ale byla to doopravdy tak straЕЎnГЎ vД›c? I kdyЕѕ to nД›komu mohlo zachrГЎnit Еѕivot? Е?ekne to Loti ostatnГ­m? Pokud ano, bylo zcela jistГ©, Еѕe jej vesniДЌanГ© vyЕѕenou.

KrГЎДЌeli dГЎl a dГЎl, aЕѕ uЕѕ to Darius nemohl vydrЕѕet a zaДЌal mluvit.

„Jsem si jistГЅ, Еѕe tvoje rodina bude rГЎda, Еѕe jsi bezpeДЌnД› zpГЎtky doma.“

Loti se, k jeho velkГ©mu zklamГЎnГ­, vЕЇbec nechopila pЕ™Г­leЕѕitosti na nД›j pohlГ©dnout a namГ­sto toho nadГЎle jenom nepЕ™Г­tomnД› sledovala bahnitou cestu. Teprve po dlouhГ© chvГ­li zakroutila hlavou.

„MoЕѕnГЎ,“ odpovД›dД›la. „Ale myslГ­m, Еѕe mnohem vГ­c si budou dД›lat starosti. CelГЎ naЕЎe vesnice se bude bГЎt.“

„Co tГ­m myslГ­ЕЎ?“ zeptal se Darius, rГЎd, Еѕe koneДЌnД› vedou rozhovor.

„Zabils otrokГЎЕ™e. My jsme zabili otrokГЎЕ™e. Zanedlouho nГЎs bude hledat polovina ImpГ©ria. ZniДЌГ­ celou vesnici. PobijГ­ naЕЎe lidi. UdД›lali jsme hroznou, sobeckou vД›c, chГЎpeЕЎ?“

„Hroznou vД›c? ZachrГЎnil jsem ti Еѕivot!“ vybuchl Darius.

PokrДЌila rameny.

„MЕЇj Еѕivot nemГЎ cenu ЕѕivotЕЇ vЕЎech ve vesnici.“

Darius soptil a nevД›dД›l, co by jГ­ mД›l dГЎl povГ­dat. ZaДЌГ­nal si uvД›domovat, Еѕe dГ­vce, jako je Loti, bude tД›ЕѕkГ© porozumД›t. Byla pЕ™Г­liЕЎ oddanГЎ otrockГ© doktrГ­nД›, podle kterГ© Еѕili jejГ­ rodiДЌe a vlastnД› vД›tЕЎina vesnice.

„TakЕѕe mД› teДЏ nenГЎvidГ­ЕЎ,“ konstatoval. „NenГЎvidГ­ЕЎ mД› za to, Еѕe jsem tД› zachrГЎnil.“

Ani se na nД›j nepodГ­vala a mГ­sto toho jenom pokraДЌovala v chЕЇzi.

„JГЎ jsem tД› taky zachrГЎnila,“ odpovД›dД›la stroze. „UЕѕ jsi zapomnД›l?“

Darius zrudnul. Opravdu jГ­ nerozumД›l. Najednou byla tak namyЕЎlenГЎ.

„Ale nenГ­ pravda, Еѕe tД› nenГЎvidГ­m,“ dodala. „Jenom jsem vidД›la, cos to tam provedl.“

Ta slova s nГ­m otЕ™ГЎsla. ZnД›lo to jako vГЅДЌitka. Nebylo to vЕЇbec spravedlivГ©, obzvlГЎЕЎtД› kdyЕѕ jГ­ tГ­m zachrГЎnil Еѕivot.

„A to je to vГЎЕѕnД› tak nechutnГ©?“ zeptal se. „Ta sГ­la, kterou jsem pouЕѕil?“

Loti neodpovД›dД›la.

„Jsem, kdo jsem,“ pokraДЌoval. „Narodil jsem se tak. Nikoho jsem se neprosil. SГЎm tomu poЕ™ГЎdnД› ani nerozumГ­m. VЕЇbec nedokГЎЕѕu ovlГЎdat, kdy se to objevГ­ a kdy zase zmizГ­. Ani nevГ­m, jestli to jeЕЎtД› nД›kdy zase dokГЎЕѕu pouЕѕГ­t. NechtД›l jsem. Bylo to jako by…spГ­ЕЎ ta sГ­la pouЕѕila mД›.“

Loti nadГЎle klopila zrak k cestД›, neodpovГ­dala, nepodГ­vala se mu do oДЌГ­ a Dariovi uЕѕ z toho vЕЎeho bylo nanic. UdД›lal chybu, Еѕe se vydal ji zachrГЎnit? MД›l by se nakonec stydД›t za to, ДЌГ­m je?

„To bys radЕЎi zemЕ™ela, neЕѕ abych pouЕѕil…no to, co jsem pouЕѕil?“ zeptal se.

Ani tentokrГЎt se nedoДЌkal odpovД›di.

„S nikГЅm o tom nikdy nemluv,“ Е™ekla po dlouhГ© chvГ­li. „Nikomu nesmГ­me Е™Г­ct o tom, co se tam dnes stalo. Jinak nГЎs oba vyЕѕenou.“

PokraДЌovali dГЎl v chЕЇzi a brzy se pЕ™ed nimi objevila jejich vesnice. ProchГЎzeli jejГ­m stЕ™edem, a jakmile je vesniДЌanГ© spatЕ™ili, vГ­tali je radostnГЅm kЕ™ikem.

BД›hem nД›kolika mГЎlo chvil byla celГЎ vesnice na nohou. Spousta lidГ­ se hnala pЕ™ivГ­tat Loti a Daria zpГЎtky. Byla mezi nimi i jejГ­ matka, otec a dva bratЕ™i. Oba byli vysocГ­ a pyЕЎnili se ЕЎirokГЅmi rameny. Daria si zkoumavД› prohlГ­Еѕeli. Teprve kus za nimi pЕ™iЕЎel Lotinin tЕ™etГ­ bratr. Ten byl o mnoho menЕЎГ­ neЕѕ prvnГ­ dva a silnД› kulhal na jednu nohu.

„DceruЕЎko,“ Е™ekla jejГ­ matka a pospГ­chala k nГ­, aby ji objala.

Darius ustoupil trochu stranou a nebyl si jistГЅ, jak se zachovat.

„Co se stalo?“ ptala se matka. „Myslela jsem, Еѕe tД› imperiГЎni odvedli. Jak ses dokГЎzala osvobodit?“

VesniДЌanГ© ztichli a vЕЎichni se podГ­vali na Daria. Ten pЕ™eЕЎlapoval z jednГ© nohy na druhou a nevД›dД›l, co jim povД›dД›t. MД›l to bГЅt okamЕѕik plnГЅ radosti z opД›tovnГ©ho shledГЎnГ­, okamЕѕik, kdy se mu dostane velkГ© slГЎvy a kdy bude pЕ™ivГ­tГЎn jako hrdina. VЕѕdyЕҐ pЕ™ece jako jedinГЅ ze vЕЎech mД›l dostatek kurГЎЕѕe se za Loti vydat.

JenЕѕe namГ­sto toho na nД›j ДЌekaly jenom zkoumavГ© pohledy. ZaДЌГ­nal se stydД›t. Loti se na nД›j vГЅznamnД› podГ­vala, aby snad nakonec jejich tajemstvГ­ nevyzradil.

„Nic se nestalo, matko,“ Е™ekla Loti. „ImperiГЎni si to rozmysleli. Nechali mД› jГ­t.“

„Nechali tД› jГ­t?“ opakovala Еѕena nevД›Е™Г­cnД›.

Loti pЕ™ikГЅvla.

„Propustili mД› daleko odsud. Ztratila jsem se potom v lesГ­ch a Darius mД› naЕЎel. Odvedl mД› zpГЎtky domЕЇ.“

VesniДЌanГ© si skeptickГЅmi pohledy prohlГ­Еѕeli chvГ­li Loti, potom zase Daria. NezdГЎlo se, Еѕe by tГ© historce uvД›Е™ili.

„A co tohle?“ Е™ekl se otec, nevybГ­ravД› ji uchopil za tvГЎЕ™ a palcem pЕ™ejel po tvГЎЕ™i.

MД›la tam velkou, tmavД› modrou podlitinu.

„Upadla jsem,“ odpovД›dД›la. „Zakopla jsem o koЕ™en. Ale jsem v poЕ™ГЎdku.“

Pohledy se znovu obrГЎtily k Dariovi. NГЎДЌelnГ­k vesnice Bokbu k nД›mu pЕ™istoupil.

„Darie, je to pravda?“ zeptal se vГЎЕѕnГЅm hlasem. „PЕ™ivedl jsi ji v mГ­ru? Nezapletl ses pЕ™itom s nikГЅm z ImpГ©ria?“

Darius pЕ™eЕЎlapoval na mГ­stД›, srdce mu tlouklo jako zbД›silГ© a snГЎЕЎel pohledy stovek vesniДЌanЕЇ. VД›dД›l, Еѕe kdyЕѕ jim povГ­ o tГ© bitce, vypukne panika ze strachu z protiakce. A navГ­c by ani nedokГЎzal nijak vysvД›tlit, jak se mu podaЕ™ilo ty muЕѕe porazit, aniЕѕ by nevyzradil svoje magickГ© tajemstvГ­. Stal by se z nД›j vyhnanec a stejnД› tak z Loti. NavГ­c by uvrhl na celou vesnici paniku.

NechtД›l ale ani lhГЎt. JenЕѕe co jinГ©ho mu teДЏ zbГЅvalo?

TakЕѕe namГ­sto jakГЅchkoliv Е™eДЌГ­, jenom slabД› pokГЅval hlavou. AЕҐ si to vyloЕѕГ­, jak chtД›jГ­.

LidГ© se pomalu zaДЌali obracet zpГЎtky k Loti a vypadalo to, Еѕe se jim ulevilo. Nakonec k nГ­ jeden z bratrЕЇ pЕ™istoupil a vzal ji kolem ramen.

„Je v poЕ™ГЎdku!“ provolal. „A to je jedinГ©, na ДЌem zГЎleЕѕГ­!“

LidГ© se radostnД› rozkЕ™iДЌeli a napД›tГ­ definitivnД› povolilo. Loti byla zpГЎtky se svou rodinou a vЕЎemi ostatnГ­mi.

Darius vЕЎechno sledoval a nakonec se dokonce doДЌkal i pГЎr uznalГЅch poplГЎcГЎnГ­ po zГЎdech. Loti mezitГ­m v objetГ­ rodiny odchГЎzela do vesnice. DГ­val se za nГ­ a doufal, Еѕe se k nД›mu jeЕЎtД› alespoЕ€ jedinkrГЎt otoДЌГ­.

Ona vЕЎak zГЎhy zmizela v davu, aniЕѕ by mu vД›novala jakoukoliv dalЕЎГ­ pozornost.




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Volusia sedД›la pyЕЎnД› na svГ©m pozlacenГ©m trЕЇnu, kterГЅ byl usazen na pozlacenГ© veslici, tЕ™pytГ­cГ­ se na slunci, a plula po kanГЎle napЕ™Г­ДЌ mД›stem stejnГ©ho jmГ©na. Ruce mД›la doЕЎiroka rozpaЕѕenГ© ve vГ­tД›znГ©m gestu a uЕѕГ­vala si obdiv a vГ­tГЎnГ­ vlastnГ­ho lidu. SeЕЎly se jich tu tisГ­ce, lemovaly bЕ™ehy kanГЎlu a neustГЎle oslavnД› vykЕ™ikovaly jejГ­ jmГ©no.

Na svГ© cestД› kanГЎly, kterГ© tvoЕ™ily hlavnГ­ dopravnГ­ tepny jejГ­ho mД›sta, se mohla rukama tГ©mД›Е™ dotГЅkat svГЅch poddanГЅch, kteЕ™Г­ v jednom kuse skandovali a vyhazovali do vzduchu natrhanГ© papГ­rky, obarvenГ© do pestrГЅch odstГ­nЕЇ. Bylo to, jako kdyby se duha promД›nila v dГ©ЕЎЕҐ a ten se teДЏ sypal na jejГ­ poДЌest. Bylo to nejvД›tЕЎГ­ moЕѕnГ© vyjГЎdЕ™enГ­ respektu. VГ­tali ji jako navracejГ­cГ­ se hrdinku.

„AЕҐ Еѕije Volusia! AЕҐ Еѕije Volusia!“ ozГЅvalo se skandovГЎnГ­ ze vЕЎech stran, zatГ­mco jejГ­ veslice si razila cestu kanГЎlem hloubД›ji a hloubД›ji do toho skvД›lГ©ho mД›sta se stЕ™echami vyklГЎdanГЅmi zlatem.

Pohodlně se usadila na trůně a užívala si ten pohled. Ještě stále byla bez sebe radostí, že zabila slavného Romula, nejvyššího vládce Impéria a dokonce poslala k čertu i veškerý jeho vojenský doprovod. Lidé ji teď milovali a její úspěchy považovali za své. Nikdy v životě si ještě nepřipadala silnější, než teď – naposledy to bylo možná v den, kdy zabila vlastní matku.

Prohlížela si svoje úžasné město a jeho dominantu – dva zlaté pilíře, vypínající se k obloze. Nekonečné řady krásných budov se táhly kam až oko dohlédlo a přesto, že byly většinou postaveny už jejími předky, zůstávaly i nadále v dokonalém stavu. Široké, čisté ulice se hemžily lidmi a na každém rohu stála vojenská patrola. V téměř dokonalých čtvercových blocích bylo město také protkáno sítí kanálů, umožňujících pohodlný a rychlý způsob přepravy. Přes ně se klenuly malé dřevěné mosty, přes které každou chvíli přejížděly pozlacené kočáry, tažené koňským spřežením a jejichž pasažéři byli většinou tak bohatí, že se odívali pouze do hedvábí a na každém prstě nosili alespoň jeden prsten. Ti všichni dnes provolávali její jméno. Její hvězda stoupala, o tom nebylo pochyb.

SlavnostnГ­ nГЎlada byla jeЕЎtД› lepЕЎГ­, protoЕѕe se tento den nГЎhodou konal zГЎroveЕ€ i festival jmГ©nem Den svД›tel, kdy se lidГ© klanД›li ДЌtrnГЎcti ochrannГЅm boЕѕstvЕЇm. Volusia, jakoЕѕto vlГЎdkynД› mД›sta, byla samozЕ™ejmД› tou osobou, kdo mД›l oslavy zahГЎjit a prГЎvД› proto se teДЏ plavila vstЕ™Г­c dvД›ma ohromnГЅm pochodnГ­m, hoЕ™Г­cГ­m plamenem tak jasnГЅm, Еѕe samy pЕ™ipomГ­naly malГЎ slunce. Byly pЕ™ipraveny zapГЎlit Velkou fontГЎnu.

LidГ© jejГ­ loДЏ sledovali podГ©l pobЕ™eЕѕГ­. VД›dД›la, Еѕe za nГ­ pЕЇjdou celou cestu, aЕѕ se koneДЌnД› vЕЎichni dostanou do stЕ™edu ЕЎesti mД›stskГЅch okruhЕЇ, kde ona sama vystoupГ­ z lodi a zapoДЌne obЕ™ady. To bude zaДЌГЎtek bujarГЅch oslav, kterГ© se potГ© rozproudГ­ vЕЎude po mД›stД›. Pro celГ© mД›sto i jeho obyvatele to byl velkГЅ svГЎtek a ДЌas modlit se ke ДЌtrnГЎcti ochrannГЅm bohЕЇm, o kterГЅch se Е™Г­kalo, Еѕe ЕѕijГ­ kolem jejich mД›sta a stЕ™eЕѕГ­ jeho ДЌtrnГЎct bran proti vЕЎem nechtД›nГЅm naruЕЎitelЕЇm. JejГ­ lid se k tД›mto boЕѕstvЕЇm modlil neustГЎle, ale dneЕЎnГ­ho dne nabГЅvalo vЕЎe jeЕЎtД› mnohem vГЅznamnД›jЕЎГ­ho rГЎzu.

Tento rok budou však její lidé postaveni před překvapení, neboť Volusia přidala patnácté božstvo. Stalo se to vůbec poprvé v historii od založení města. Tím božstvem byla ona sama. Nechala uprostřed kruhů postavit vznešenou zlatou sochu sebe sama. Tento den bude prohlášen jako den Volusie a uctívání jejího božství. Jakmile ji její lid poprvé spatří, bude jim všem jasné, že Volusia je mnohem více než byla její matka, více než pouhá vládkyně a více než obyčejný člověk. Byla bohyní, která si zasluhuje být uctívána každý den. Budou se k ní modlit a klanět se před ní, stejně jako před ostatními bohy – anebo za to budou cedit krev.

UsmГЎla se sama pro sebe. Veslice se blГ­Еѕila k mД›stskГ©mu centru. Nemohla se doДЌkat, aЕѕ uvidГ­ jejich tvГЎЕ™e a pЕ™edevЕЎГ­m aЕѕ ji zaДЌnou uctГ­vat stejnД› jako zbylГЅch ДЌtrnГЎct. ZatГ­m nebudou vД›dД›t, Еѕe jednoho dne ty ostatnГ­ nechГЎ zniДЌit a jedinГ© boЕѕstvo, kterГ© zЕЇstane, bude to jejГ­.

OhlГ©dla se a spatЕ™ila zdГЎnlivД› nekoneДЌnГЅ prЕЇvod menЕЎГ­ch veslic, kterГЅ ji nГЎsledoval. Byly naloЕѕenГ© bГЅky, kozami i berany, kterГ© se stanou obД›tinami pro bohy. A nejvД›tЕЎГ­ a nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ zvГ­Е™e zabije pЕ™ed svou vlastnГ­ sochou.

JejГ­ loДЏ koneДЌnД› dorazila do hlavnГ­ho kanГЎlu, vedoucГ­ho k sedmi kruhЕЇm, z nichЕѕ kaЕѕdГЅ byl ЕЎirЕЎГ­ neЕѕ ten pЕ™edchozГ­ a uvnitЕ™ nich, vodou oddД›lenГЎ od zbytku mД›sta, byla velkГЎ pozlacenГЎ nГЎmД›stГ­. Pomalu proplouvali kruhy, blГ­Еѕili se do stЕ™edu a mГ­jeli sochy ДЌtrnГЎcti bohЕЇ. JejГ­ srdce tlouklo vzruЕЎenГ­m. KaЕѕdГЅ z bohЕЇ se nad nimi tyДЌil jako kolos a zГЎЕ™il na slunci zlatem. ЕЅГЎdnГЅ z nich nebyl niЕѕЕЎГ­ neЕѕ deset metrЕЇ. UprostЕ™ed toho vЕЎeho bylo dalЕЎГ­ nГЎmД›stГ­, jeЕѕ bylo odjakЕѕiva prГЎzdnГ©, aby se na nД›m mohly konat obД›ti a vЕЎemoЕѕnГЎ nГЎboЕѕenskГЎ shromГЎЕѕdД›nГ­ a rituГЎly. TeДЏ vЕЎak v jeho stЕ™edu stГЎl zlatГЅ piedestal a na nД›m dvacet metrЕЇ vysokГЎ socha, pЕ™ekrytГЎ ohromnou plachtou z bГ­lГ©ho hedvГЎbГ­. Volusia se usmГЎla. ZatГ­m byla jedinГЎ, kdo vД›dД›l, co je pod plachtou ukryto.

NadeЕЎel ДЌas vystoupit. ZГЎstup sluЕѕebnГ­kЕЇ se mohl pЕ™etrhnout, aby jГ­ pomohl dolЕЇ na nejvnitЕ™nД›jЕЎГ­ kruhovГ© nГЎmД›stГ­. ZГЎhy pЕ™iplula dalЕЎГ­ loДЏ, ze kterГ© byl vyloЕѕen ten nejvД›tЕЎГ­ bГЅk, jakГ©ho kdy spatЕ™ila. Bylo zapotЕ™ebГ­ dvanГЎcti muЕѕЕЇ, aby jej udrЕѕeli na uzdД›. KaЕѕdГЅ z nich svГ­ral v rukou pevnД› lano a s vypД›tГ­m vЕЎech sil tu obludu postrkoval potЕ™ebnГЅm smД›rem. Tento bГЅk byl zvlГЎЕЎtnГ­. Byl dovezen z nГ­Еѕin a byl mnohem vД›tЕЎГ­ neЕѕ obyДЌejnГЅ skot. MД›l sytД› rudou srst a na konДЌetinГЎch mu hrГЎly mohutnГ© svaly. TakГ© byl poЕ™ГЎdnД› rozzuЕ™enГЅ. VЕЎemoЕѕnД› se vzpГ­ral, ale muЕѕЕЇ na nД›j bylo hodnД› a nebyli to ЕѕГЎdnГ­ slaboЕЎi, a tak jej pЕ™ece jenom dokГЎzali bezpeДЌnД› dovГ©st k oltГЎЕ™i pЕ™ed jejГ­ sochou.

Volusia uslyЕЎela typickГЅ zvuk tasenГ© ДЌepele. OtoДЌila se a spatЕ™ila Aksana, svГ©ho osobnГ­ho zabijГЎka, kterГЅ stГЎl pЕ™Г­mo za nГ­ a v obou rukou tЕ™Г­mal ceremoniГЎlnГ­ meДЌ. Byl to ten nejvД›rnД›jЕЎГ­ muЕѕ, kterГ©ho kdy poznala. Bez mrknutГ­ oka by zabil kohokoliv, na koho by jenom lehce poukГЎzala malГ­ДЌkem. ZabГ­jenГ­ a tГЅrГЎnГ­ si navГ­c uЕѕГ­val a prГЎvД› proto jej mД›la Volusia tak rГЎda. MnohokrГЎt si vyslouЕѕil jejГ­ respekt. Byl jednГ­m z velmi mГЎla lidГ­, kterГЅm bylo dovoleno, aby byli neustГЎle po jejГ­m boku.

TeДЏ se na ni Aksan dГ­val svГЅm zvlГЎЕЎtnГ­m pohledem hada s poДЏobanou tvГЎЕ™Г­ a ДЌelem, ze kterГ©ho vystupovaly malГ© rohy.

Volusia od nД›j meДЌ pЕ™ijala. Byla to dlouhГЎ ceremoniГЎlnГ­ zbraЕ€ s ДЌepelГ­ dlouhou pЕЇl druhГ©ho metru. PevnД› jej uchopila obД›ma rukama. KdyЕѕ se potom otoДЌila k zГЎstupЕЇm pЕ™ihlГ­ЕѕejГ­cГ­ch, zvedla meДЌ vysoko nad hlavu a ЕҐala po bГЅkovД› ЕЎГ­ji, vЕЎichni napjatД› ztichli.

ДЊepel byla tak ostrГЎ a tenkГЎ, Еѕe hladce pronikla bГЅДЌГ­ kЕЇЕѕГ­ a pokraДЌovala dГЎl. Volusia pocГ­tila vzruЕЎenГ­, kdyЕѕ jejГ­ tvГЎЕ™ pokropila sprЕЎka horkГ© krve. Ta najednou byla ГєplnД› vЕЎude a pokropila jГ­ tД›lo i nohy. BezhlavГЅ bГЅk se zapotГЎcel a zГЎhy padl u nohou jejГ­ stГЎle jeЕЎtД› zahalenГ© sochy. Krev postЕ™Г­kala i spodnГ­ ДЌГЎst bГ­lГ©ho hedvГЎbГ­. LidГ© radostnД› jГЎsali.

„SkvД›lГ© znamenГ­, mГЎ panГ­,“ naklonil se k nГ­ Aksan.

ZapoДЌaly ceremonie. VЕЎude kolem nГ­ znД›ly trumpety, zatГ­mco stovky zvГ­Е™at byly vyhГЎnД›ny z lodГ­ a hned vzГЎpД›tГ­ pobГ­jeny knД›ЕѕГ­mi. Bude to dlouhГЅ den plnГЅ zabГ­jenГ­, orgiГ­ a pojГ­dГЎnГ­ obrovskГ©ho mnoЕѕstvГ­ jГ­dla i pitГ­ - potom znovu pЕ™Г­ЕЎtГ­ho dne a pak jeЕЎtД› jednou. Volusia se k tomu vЕЎemu samozЕ™ejmД› pЕ™ipojГ­. Zabere si nД›jakГ© muЕѕe a vГ­no jenom pro sebe a potom jim podЕ™Г­zne krky jako obД›tem pro bohy. UЕѕ se tД›ЕЎila na den plnГЅ sadismu a brutality.

Ale nejdЕ™Г­v musela jeЕЎtД› nД›co udД›lat.

Dav se ztiЕЎil, kdyЕѕ Volusia vystoupila na piedestal svГ© vlastnГ­ sochy, otoДЌila se a podГ­vala se na lidi. Na druhГ© stranД› vystoupal nahoru Koolian, dalЕЎГ­ z blГ­zkГЅch poradcЕЇ. Byl to ДЌarodД›j obleДЌenГЅ do ДЌernГ©ho plГЎЕЎtД› s kГЎpГ­, zpod kterГ© zГЎЕ™ily dvД› ЕѕlutozelenГ© oДЌi, a sem tam se dala zahlГ©dnout zvrГЎsnД›nГЎ tvГЎЕ™. PrГЎvД› tato osoba vГЅraznД› napomohla v zosnovГЎnГ­ vraЕѕdy Volusiiny matky a byl to prГЎvД› KoolianЕЇv nГЎpad postavit sochu patnГЎctГ©ho boЕѕstva.

LidГ© na ni beze slova zГ­rali. ГљmyslnД› vyДЌkГЎvala a prodluЕѕovala celГ© pЕ™edstavenГ­.

„CtihodnГ­ obДЌanГ© Volusie!“ zahЕ™mД›l potom jejГ­ hlas. „PЕ™edstavuji vГЎm sochu vaЕЎeho nejnovД›jЕЎГ­ho a nejvyЕЎЕЎГ­ho boЕѕstva!“

RadostnД› potom trhla za plachtu a ta se hЕ™motnД› potГЎcela k zemi. Dav zalapal po dechu.

„VaЕЎe novГЎ bohynД› a patnГЎctГ© boЕѕstvo, bohynД› Volusia!“ zahЕ™mД›l Koolian.

Dav udivenД› zaЕЎumД›l a prohlГ­Еѕel si obrovskou impozantnГ­ sochu. ZГЎЕ™ila na slunci, byla dvakrГЎt tak velkГЎ jak ostatnГ­ a byla jejГ­ dokonalou podobiznou. TeДЏ trochu nervГіznД› ДЌekala, jak nakonec lidГ© zareagujГ­. UЕѕ to bylo nД›kolik staletГ­ od chvГ­le, kdy nД›kdo pЕ™idal novГ©ho boha a ona si stГЎle jeЕЎtД› nebyla zcela jistГЎ, zda pro tak ambiciГіznГ­ podnik mГЎ v davu nГЎleЕѕitou podporu. NestaДЌilo pouze, Еѕe ji milujГ­. PotЕ™ebovala, aby ji zaДЌali skuteДЌnД› uctГ­vat.

Ke svГ© naprostГ© spokojenosti vЕЎak sledovala, jak dav jako jeden muЕѕ padl na kolena a zaДЌal se smД›rem k soЕЎe klanД›t. Znovu a znovu.

„Volusia, Volusia,“ recitovali nГЎboЕѕnД› mezi Гєklonami. „Volusia, Volusia.“

Volusia rozpaЕѕila triumfГЎlnД› ruce a uЕѕГ­vala si okamЕѕik. PrГЎvД› se jГ­ dostГЎvalo tolik pЕ™Г­znД›, Еѕe by to jistД› uspokojilo jakГ©hokoliv ДЌlovД›ka, vlГЎdce a dokonce i boha.

Ale pro ni stГЎle jeЕЎtД› nebylo dost.



*



Volusia prochГЎzela obrovskou vstupnГ­ branou do svГ©ho hradu. JejГ­ mramorovГ© sloupy byly desГ­tky metrЕЇ vysokГ© a haly, do kterГЅch vzГЎpД›tГ­ vstoupila, byly lemovГЎny vnitЕ™nГ­mi zahradami. A takГ© strГЎЕѕemi. VolusijЕЎtГ­ vojГЎci, rovnГ­ jako svГ­ДЌky, kaЕѕdГЅ tЕ™Г­majГ­cГ­ zlatem zdobenГ© kopГ­ byli doslova vЕЎudypЕ™Г­tomnГ­. ProchГЎzela halami pomalu a zlatГ© podpatky jejГ­ch bot pЕ™itom zvonily o leЕЎtД›nou mramorovou podlahu. Vedle nГ­ krГЎДЌeli jejГ­ ДЌarodД›j Koolian a zabijГЎk Aksan. O nД›kolik krokЕЇ za nimi potom vrchnГ­ velitel jejГ­ armГЎdy Soku.

„MГЎ panГ­, mohu s tebou jenom na vteЕ™inku mluvit?“ Е™ekl Soku. SnaЕѕil se s nГ­ promluvit celГЅ den, ale ona jej ignorovala. Jeho obavy a neustГЎlГЎ opatrnost ji k smrti nudily. Ona byla krГЎlovnou svГ©ho ДЌasu a sama se rozhodne, aЕѕ pЕ™ijde vhodnГЅ moment jej vyslechnout.

I teДЏ pokraДЌovala v chЕЇzi, dokud nedoЕЎla ke vchodu do dalЕЎГ­ skvostnГ© mГ­stnosti. Tato byla zdobena dlouhГЅmi Е™adami smaragdЕЇ. VojГЎci se mohli pЕ™etrhnout ochotou, aby jГ­ mohli otevЕ™Г­t dveЕ™e.

KdyЕѕ vstoupila, vЕЎechen ten zpД›v a ostatnГ­ zvuky probГ­hajГ­cГ­ch obЕ™adЕЇ koneДЌnД› polevily. MД›la za sebou dlouhГЅ den plnГЅ obД›tin, pitГ­, jГ­dla i vЕЎemoЕѕnГЅch dalЕЎГ­ch radostГ­ a teДЏ touЕѕila uЕѕ jenom po troЕЎe soukromГ­ a odpoДЌinku. Nabere novГ© sГ­ly a potom znovu vyrazГ­ ven.

Vstoupila do svГЅch soukromГЅch komnat. Panovalo tu pЕ™Г­tmГ­, naruЕЎovanГ© jenom minimГЎlnГ­m poДЌtem pochodnГ­. Ze vЕЎeho nejvГ­ce mГ­stnost osvД›tloval zelenГЅ sloupec svД›tla, tГЎhnoucГ­ se k podlaze od neuvД›Е™itelnД› vysoko poloЕѕenГ©ho stropu. SmД›Е™oval do stЕ™edu mГ­stnosti, kde stГЎl podstavec a na nД›m skvostnГЎ zbraЕ€.

SmaragdovГ© kopГ­.

Pomalu a opatrnД› se k nД›mu pЕ™iblГ­Еѕila. StГЎlo na svГ©m mГ­stД› bez hnutГ­ a uЕѕ po staletГ­ ukazovalo svou ЕЎpiДЌkou kolmo vzhЕЇru. Smaragdy vyklГЎdanГЎ nГЎsada i hrot, vytesanГЅ z jednoho kusu obrovskГ©ho stejnГ©ho kamene, se blyЕЎtД›ly ve svД›tle, ukazovaly nahoru k nebesЕЇm a vzГЅvaly bohy. Pro jejГ­ lid to byl odjakЕѕiva svatГЅ pЕ™edmД›t, kterГЅ podle tradice drЕѕel celГ© mД›sto pohromadД›. Volusia teДЏ v ГєЕѕasu stГЎla pЕ™ed nГ­m a prohlГ­Еѕela si jiskЕ™iДЌky, kterГ© kolem zbranД› neustГЎle poletovaly.

„MГЎ panГ­,“ Е™ekl Soku tiЕЎe, ale jeho hlas se tu pЕ™esto rozlehl. „Mohu s tebou mluvit?“

Volusia dlouhou dobu mlДЌky stГЎla a zГЎdy k nД›mu si prohlГ­Еѕela kopГ­. Obdivovala Е™emeslnou zruДЌnost jeho tvЕЇrce. I kdyЕѕ zbraЕ€ vГ­dala kaЕѕdiДЌkГЅ den, kdy byla doma, stejnД› ji poЕ™ГЎd fascinovala. Nakonec usoudila, Еѕe koneДЌnД› nadeЕЎel ДЌas si jej poslechnout.

„Mluv tedy,“ Е™ekla.

„MГЎ panГ­,“ zaДЌal, „zabila jsi vlГЎdce ImpГ©ria. JistД› se to jiЕѕ rozneslo. Jejich armГЎdy uЕѕ urДЌitД› pochodujГ­ sem. Budou obrovskГ©. Mnohem vД›tЕЎГ­ neЕѕ jakГЅm jsme schopni se ubrГЎnit. MusГ­me se pЕ™ipravit. JakГЅ je tvЕЇj plГЎn?“

„PlГЎn?“ zeptala se Volusia otrГЎvenД›, aniЕѕ by se na nД›j podГ­vala.

„Jak chceЕЎ vyjednat mГ­r?“ upЕ™esnil. „Za jakГЅch podmГ­nek se chceЕЎ vzdГЎt?“

Teprve teДЏ na nД›j pohlГ©dla a byl to pohled plnГЅ ledu.

„ЕЅГЎdnГЅ mГ­r nebude,“ odpovД›dД›la. „AЕѕ do chvГ­le, kdy jГЎ pЕ™ijmu jejich kapitulaci a slib vД›rnosti Volusii.“

VydД›ЕЎenД› na ni pohlГ©dl.

„Ale, mГЎ panГ­, vЕѕdyЕҐ nГЎs poДЌetnД› pЕ™evyЕЎujГ­ sto ku jednГ©,“ namГ­tl. „NedokГЎЕѕeme se ubrГЎnit takovГ©mu mnoЕѕstvГ­.“

OtoДЌila se zpГЎtky ke kopГ­ a pЕ™istoupila blГ­Еѕe.

„MГЎ panГ­,“ nenechal se odradit. „DosГЎhla jsi vГЅznamnГ©ho ГєspД›chu ziskem trЕЇnu tvГ© matky. Ona nebyla lidmi milovГЎna, ale ty jsi. Dokonce tД› teДЏ uctГ­vajГ­ jako bohyni. Nikdo se neodvГЎЕѕГ­ s tebou mluvit zcela otevЕ™enД›, ale jГЎ to teДЏ udД›lГЎm. Jsi obklopenГЎ lidmi, kteЕ™Г­ ti Е™Г­kajГ­ to, co si pЕ™ejeЕЎ slyЕЎet. Lidmi, kteЕ™Г­ se tД› bojГ­. Ale jГЎ bych ti mД›l povД›dД›t pravdu o situaci, ve kterГ© se teДЏ nachГЎzГ­me. ImpГ©rium nГЎs obklГ­ДЌГ­ a potom rozdrtГ­. Z nГЎs ani z naЕЎeho mД›sta nezЕЇstane vЕЇbec nic. MusГ­ЕЎ okamЕѕitД› nД›co udД›lat. MusГ­me jednat o mГ­ru a zaplatit cokoliv, co budou poЕѕadovat. Dokud je na to jeЕЎtД› ДЌas.“

Volusia se usmГЎla a nadГЎle si pozornД› prohlГ­Еѕela legendГЎrnГ­ zbraЕ€.

„VГ­ЕЎ, co se Е™Г­kalo o mГ© matce?“ zeptala se.

Soku se na ni nejprve nechГЎpavД› podГ­val a potom zakroutil hlavou.

„Е?Г­kalo se, Еѕe byla Vyvolenou. Е?Г­kalo se, Еѕe nikdy nebude nikГЅm poraЕѕena. Е?Г­kalo se, Еѕe nikdy nezemЕ™e. A vГ­ЕЎ proДЌ? ProtoЕѕe nikdo nedokГЎzal tohle kopГ­ uzvednout po dlouhГЎ staletГ­, ale ona jednoduЕЎe pЕ™istoupila sem na tohle mГ­sto a zvedla jej jednou rukou. Potom jej pouЕѕila k usmrcenГ­ vlastnГ­ho otce, ДЌГ­mЕѕ se zmocnila trЕЇnu.“

OtoДЌila se k nД›mu. JejГ­ oДЌi zГЎЕ™ily nadЕЎenГ­m.

„Е?Г­kГЎ se, Еѕe kopГ­ lze vlГЎdnout pouze jednou a dokГЎЕѕe to pouze VyvolenГЅ. Е?Г­kali, Еѕe moje matka bude ЕѕГ­t tisГ­c stoletГ­ a nikdo jinГЅ uЕѕ nikdy na VolusijskГЅ trЕЇn neusedne. A vГ­ЕЎ, co se stalo potom? JГЎ sama jsem to kopГ­ vzala a zabila ji s nГ­m.“

Zhluboka se nadechla.

„Co z toho vyplГЅvГЎ, lorde veliteli?“

DГ­val se na ni a nechГЎpavД› kroutil hlavou.

„MЕЇЕѕeme ЕѕГ­t v legendГЎch ostatnГ­ch lidГ­,“ pokraДЌovala Volusia, „anebo si mЕЇЕѕeme vytvoЕ™it naЕЎe vlastnГ­.“

PЕ™istoupila k nД›mu blГ­Еѕe a jejГ­ tvГЎЕ™ se zkroutila hnД›vem.

„AЕѕ rozdrtГ­m celГ© ImpГ©rium,“ zavrДЌela, „aЕѕ kaЕѕdГЅ ДЌlovД›k na tomhle svД›tД› pЕ™ede mnou ohne kolena, aЕѕ nezbude ЕѕГЎdnГЎ ЕѕijГ­cГ­ osoba, kterГЎ nebude znГЎt, kЕ™iДЌet a skandovat moje jmГ©no, teprve potom uvidГ­ЕЎ, Еѕe jГЎ jsem jedinГЎ a opravdovГЎ vlГЎdkynД› - a jedinГЎ a opravdovГЎ bohynД›. JГЎ jsem Vyvolenou. A zvolila jsem se sama!“





KAPITOLA DESГЃTГЃ


Gwendolyn prochГЎzela vesnicГ­ spoleДЌnД› s bratry Kendrickem a Godfreym a byla nГЎsledovГЎna pЕ™ГЎteli a pomocnГ­ky Sandarou, Abertholem, Brandtem a Atmem. Za nimi se pomalu plouЕѕil zГЎstup tД›ch, kteЕ™Г­ jeЕЎtД› z jejГ­ho lidu zЕЇstali. VЕЎichni zde byli vГ­tГЎni. Vedl je Bokbu, nГЎДЌelnГ­k vesnice. Gwendolyn mu byla za jeho ochotu jim poskytnout alespoЕ€ doДЌasnГЅ azyl neskonale vdД›ДЌnГЎ. VesniДЌanГ© je pЕ™ijali a poskytli jim ГєtoДЌiЕЎtД›, aby mohli znovu vstГЎt z popela. Gwen ani nechtД›la pЕ™emГЅЕЎlet, co by si jinak poДЌali. NejspГ­ЕЎe by teДЏ uЕѕ byli vЕЎichni mrtvГ­.

Byla neskonale vdД›ДЌnГЎ i SandaЕ™e, kterГЎ se za nД› u jejГ­ho lidu zaruДЌila a kterГЎ mД›la ten nГЎpad je pЕ™ivГ©st prГЎvД› sem. Gwen se rozhlГ­Еѕela po vesniДЌanech, kteЕ™Г­ na jejГ­ zГЎstup patЕ™ili jako na nД›jakou kuriozitu, vytrhujГ­cГ­ je z jednotvГЎrnostГ­ bД›ЕѕnГЅch dnГ­. ЕЅili v malГЅch hlinД›nГЅch chatrДЌГ­ch, ale vypadali jako nГЎrod hrdГЅch vГЎleДЌnГ­kЕЇ. NД›koho, jako byla Gwen a jejГ­ lidГ©, podle vГЅrazЕЇ jejich tvГЎЕ™Г­, jeЕЎtД› nikdy v ЕѕivotД› nevidД›li. KromД› zvД›davosti vЕЎak bylo vidД›t i jistou dГЎvku ostraЕѕitosti. Nebylo divu. StaletГ­ otroctvГ­ je nauДЌila opatrnosti.

VЕЎimla si, Еѕe jsou vЕЎude kolem zapalovГЎny velkГ© ohnД›. NevД›dД›la proДЌ.

„K ДЌemu vЕЎechny ty ohnД›?“ zeptala se.

„Dorazili jste ve zvlГЎЕЎtnГ­ den,“ odpovД›dД›l Bokbu. „Zrovna slavГ­me svГЎtek mrtvГЅch. Je to svatГЎ noc, kterГЎ je u nГЎs slavena jenom jednou za sluneДЌnГ­ cyklus. PГЎlГ­me ohnД›, abychom uctili bohy mrtvГЅch, a Е™Г­kГЎ se, Еѕe ti za nГЎmi tГ©to noci sestupujГ­ na zem a promlouvajГ­ k nГЎm o tom, co nГЎЕЎ ДЌekГЎ.“

„TakГ© se traduje, Еѕe tohoto dne mГЎ dorazit nГЎЕЎ zachrГЎnce,“ vloЕѕil se do hovoru dalЕЎГ­ hlas.

Gwen spatЕ™ila starЕЎГ­ho muЕѕe, moЕѕnГЎ tak sedmdesГЎtiletГ©ho. Byl vysokГЅ, hubenГЅ a vГЎЕѕnГ© tvГЎЕ™e. DoЕЎel k nim, opГ­rajГ­c se pЕ™itom o dlouhou dЕ™evД›nou hЕЇl ЕѕlutГ© barvy a jeho ramena pokrГЅval plГЎЕЎЕҐ stejnГ©ho odstГ­nu.

„Dovol, abych ti pЕ™edstavil Kalo,“ Е™ekl Bokbu. „Je to nГЎЕЎ vД›ЕЎtec.“

Gwen pЕ™ikГЅvla na pozdrav a dostalo se jГ­ stejnГ© reakce.

„VaЕЎe vesnice je krГЎsnГЎ,“ poznamenala. „Je tu dobЕ™e cГ­tit spokojenost rodinnГ©ho krbu.“




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694271) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения